Magnum - Wings of Heaven (1988)

Tohle album u mě tvoří s předchozím Vigilante jakýsi vrcholový dvojboj v tvorbě Magnum. Navazuje stylově přesně tam, kde předchozí skvost skončil. Obě patří mezi komerčně nejúspěšnější desky kapely.

No, už nástup v podobě Days of No Trust je nástup hodný králů melodického rocku - krátký úvod, kdy jakoby netušíte, co se bude dít, a pak už to pánové odpálí přímo na solar. Hymna jako zvon, poněkud upomínající mou milovanou Back Street Kid či Vigilante, nic se tady neřeší, nepředstírá a jen se strhávají davy. Už tohle mě nakopne k horečné aktivitě všeho druhu. Wild Swan ukazuje více rockovou, kytarovou polohu Magnum, Clarkin taky opravdu exceluje a nasazuje syrový hardrockový riff, monumentální refrén je typický, pak ale přijde nečekaný, až progresívně vedený zlom do atmosféricky nádherně zasněné části, kde si uvědomuju i instrumentální mistrovství kapely. Klávesový výpravný motiv za doprovodu vypjatého Catleyho je opravdu famózní. Netypická, a přesto geniální věc. Start Talking Love je ovšem další hit, který rozhoupe i hluchého, tohle je silná devíza Magnum a je neskutečné, s jakou lehkostí podobné pumelice sype. One Step Away - klávesové melodické střípky ukazují zase tu progresívnější tvář AOR, kde nesmí chybět typicky monumentální refrén, pak celá věc nabere přece jen rockovější, energičtější podobu s krásným kytarovým sólem. Zase přehršel melodií, ale celé je to inteligentněji vystavěné. It Must Have Been Love je nezaměnitelnou baladou, která po zásluze sklidila hitové ambice. Krásný houpavý klávesový motiv se neodolatelně rozbíhají, kytarové sólo patří už také ke klasickým. Hit jako hrom, ale zase netuctový a neodbytý. Different Worlds - start výrazných zasekávaných kláves se přelije do poctivé rockové skladby, kterou ale z průměru k výšinám vytahuje krásná melodie vpravená v Catleyově hlase. Klasický příklad osmdesátkového monumentálního AOR. Pray for the Day - to je nádherně vyvedená magnumovská melodie, rozvinutá v krásnou skladbu, pohybující se mezi baladickým a dravě rockovým vyzněním. Krásně dynamicky provedená věc, kde si říkám, kam na ty nápady pánové stále chodí. Závěr v podobě Don´t Wake the Lion je na více než desetiminutové ploše asi nejvýraznějším přiblížením k progresívnímu rocku. Nenápadný klávesový úvod s Catleyovou deklamací a postupný růst hlavního motivu - hlavně v první půli si užijete instrumentálních orgií, za které by se nestyděli ani tehdejší Marillion či floydovská Zeď, atmosférických vsuvek s deklamovanými hlasy na pozadí. Ve druhé půli se pak hromaděná energie uvolní, přichází monumentální Catleyův zpěv ve všech podobách a závěr je uvolněním energie a absolutním zrychlením směřuje až do úplného konce. Není to pro každého asi lehký oříšek k rozlousknutí, ale dá se to označit jako mistrovský závěr, i když úplně jiný, než na předchozí desce. Je sympatické, že Magnum se ani na vrcholu osmdesátkové vlny nebáli něčeho podobného. Palec nahoru!

Tohle je tak neuvěřitelný příval adrenalinu, že musím po doposlouchání vždycky na chvíli počkat, než nabudu znovu na cokoli koncentraci. Nejlepší volbou je ale spustit tlačítko play zkrátka znovu. Za pět!!
reagovat

alienshore @ 07.02.2016 11:25:56
v recenzii píšeš, že Wings Of Heaven štýlovo nadväzuje na Vigilante, s týmto by som moc nesúhlasil, obidve albumy sú odlišné a zároveň typicky "magnumovské", preto aj boli kvalitatívne niekde inde než ostatní, Vigilante má typický zvuk 80´s a jednoduchšie aranžmány, Wings Of Heaven aj z dnešného pohľadu má ďaleko lepšiu produkciu a sofistikovanejšie aranžmány, plus každá jedna skladba funguje na sto percent, podarilo sa potlačiť sentiment aby vyniklo skutočné umenie zložiť krásnu melódiu :-) ...

EasyRocker @ 07.02.2016 14:43:31
Souhlasím, že Vigilante má opravdu hodně osmdesátkovcou produkci a ty dvě prostřední skladby jsou hodně v tom duchu. Wings je takové propracovanější a zvukově ne tak sterilní...

Po veľmi vydarených dielach On A Storyteller's Night a Vigilante sa nenechal britský Magnum odradiť a opäť vsadili na silne melodický AOR. V podstate sa jedná o dokonalý album tohto žánru a Tony Clarkin ukázal že ako autor skladieb bol vo veľmi plodnej fáze svojej kariéry. Tento gitarista a líder Magnum má veľmi pekné melodické cítenie, nie je to gitarový exhibicionista a podriaďuje všetko zrozumiteľnej a melodickej hudbe. V začiatkoch bol Magnum art-rockovou skupinou, tu je však cítiť prerod na čisto rockovú formáciu avšak stále s umeleckým pohľadom. Profesionálne zvládnutý zvuk dáva vyniknúť melodickému a mierne chrapľavému hlasu Boba Catleyho. Osem kvalitných kompozícii obsahuje veľa zapamätateľných a príjemných momentov, ale nie však gýčovitých. V tomto sa Magnum odlišuje od tzv. druholigových interpretov melodického rocku a AOR.

Úvodná vec Days Of No Trust sa vryje okamžite do mysle. Takéto chytľavé melodické linky sa určite dobre interpretujú na koncertoch. Rockovejší zárez Wild Swan sa po pomalšom rytme rozbehne a Clarkin nasadí niekoľko vkusných a nenáročných riffov. Start Talking Love je jeden z ich najväčších a najznámejších hitov a v tejto polohe je Catley ako doma. Veľmi sa mi ale páči skladba One Step Away s razantným riffom a krásnou melódiou. Balada je povinnosťou pri takýchto počinoch a tak It Must Have Been Love príjemne navnadí bez nejakých vyložene vtieravých momentov. Bombastická Different Worlds patrí medzi najlepšie kusy a jej vypätý a optimistický refrén si musí získať priazeň fanúšikov melodického rocku. Prepracovaná Pray For The Day je celkom rafinovaná a odlišuje sa od všetkých skladieb svojim vyznením, je to však muzikantský skvost kapely Magnum. Najdlhšia kompozícia Don't Wake The Lion (Too Old To Die Young) má výpravný charakter. Pozvoľne prechádza z pomalších pasáži do rýchlejších gitarových breakov. Vydarená bodka celého albumu.

Wings Of Heaven ponúka normálnu a nekomplikovanú rockovú hudbu. Je tu však čosi čo ho stavia do pozície klenotu a to sú jednoznačne perfektne premyslené melódie. Po takejto doske sa dá siahnuť pomerne často a jej prirodzenosť a nenásilnosť musí potešiť ucho klasického rockového poslucháča. Album patrí medzi komerčne najúspešnejšie diela Magnum za celú ich kariéru, čo svedčí o jeho mimoriadnej obľúbenosti.
reagovat

martin69 @ 25.09.2013 17:41:46
Co dodat... Výborné album, kterým Magnum stanuli na vrcholu popularity.
Magnum, je výborná kapela. Můžete ji milovat a nebo ignorovat. Já patřím k těm prvním.
Slavo, velmi pěkně jsi to napsal. Je fajn, že se tu objevují recenze i takovéto hudby. Ode mne ti paří dík!

alienshore @ 25.09.2013 18:02:48
zdravím ťa martin69, si tu jeden z mála fandov AOR :-), teda možno ich tu je viac ..., Magnum má svoje čaro a ja som na takomto type hudby vyrastal preto má pre mňa cenu, a som rád že pre teba tiež :-) ...

b.wolf @ 26.09.2013 08:05:24
Vždycky jsem si říkal, že první, druhá a Chase The Dragon zůstanu nepřekonané; nu což, zmýlil jsem se. Tvorba Magnum je velmi vyrovnaná, o čemž svědčí i tento skvost. Díky za recenzi a samozřejmě 5/5.

b.wolf @ 26.09.2013 08:06:43
P. S. A je třeba dodat, že i sólové desky B. Catleyho jsou na vysoké úrovni.

Mohyla @ 26.09.2013 10:46:25
Ja by som dodal, že ich tvorba je stabilná a napríklad Into the Valley of the Moonking z roku 2009 sa mi tiež veľmi páči.

Cossack @ 06.01.2014 17:26:28
Ano, tohle je fajn popík… Nemusím ho slyšet denně, ale čas od času dostanu chuť přesně na tohle. Své kvality album Wings Of Heaven bezpochyby má, a ačkoli nepatřím do „Martinovy první skupiny” (tedy těch, kteří kapelu MAGNUM milují), když se mi před několika dny naskytla možnost, hned jsem si ho koupil, takže je vidět, že nejsem ani členem „Martinovy drihé skupiny” (tj. lidí ignorujících tuto skupinu). U mne za 4 hvězdy.
;-)