W.A.S.P. - The Crimson Idol (1992)

W.A.S.P., další natupírovaná mega stars americké mládeže osmdesátých let. Když jsem v telce zahlédl jejich klipy, spatřil jejich obaly a přečetl něco málo o jejich činech mimo scénu a vlastně i né úplně kvalitních hudebních základech, cítil jsem a možná pořád ještě cítím jistý odpor k této kapele. Je tu ovšem jedna vyjímka, nepotvrzující pravidlo:-), vyjímka jednoalbového, jedinečného a stylově, koncepčně ojedinělého výtvoru a tím je právě album The Crimson Idol.

Původně zamýšlená sólová deska lídra Blackie Lawlesse, pojednávající o mladíkovi Jonathanovi, druhém synu svých rodičů, kteří ho přílišnou láskou nezahrnují (první z nich je zabit při autonehodě), uteče z domu a při pohledu do výkladní skříně obchodu spatří kytaru a rozhodne se stát hudební hvězdou. Ovšem cesta je to trudná a postupně poznává špinavé zákulisí hudební branže. Přes dosaženou slávu a bohatství se touží sblížit se svými rodiči. Po nepovedeném telefonickém hovoru s nimi pře koncertem, si uvědomuje, že nikdy nebude přijat rodiči a rozhodne se spáchat sebevraždu. V průběhu koncertu se odebere do zákulisí a na strunách své kytary se oběsí.

Komplexní ucelená sbírka deseti skladeb, v nichž se profilují zejména citlivé aranžmá klasických kytar, tu ve společnosti smyčců, tu popoháněné dravou bicí artilérií. Kytarové riffy pálí jako polední slunce a neustálé přechodové bicí výpady přikovávají provinilce ke zdi. Vstupenkou do příběhu je dobře situovaná The Titanic Overture. Úvodní hunský nájezd skladby The Invisible Boy má solidní sílu, bič švihá okolo vás a koňský dusot má tendence ušlapat vás pod zem. Mezi nejlepší skladby desky patří poltergeist-účinek Arena of Pleasure, jejíž nekonečný energetický příval bodá po celou její dobu. Baladický duch klasických kytar se profiluje při velmi citlivé The Gypsy Meets the Boy, roztomilá a progresivně vyvážená je The Idol, stejně jako největší hit alba, překrásná Hold on to my Heart s oduševnělými sbory. Koncertní tutovky slyší na jména Doctor Rockter a I Am One, které společně s kapelou vyřvává celý sál. Rozsáhlá The Great Misconceptions of Me nám příběh uzavírá.

Občas se mi du rukou dostaly nějaké recenze na další a další desky kapely, která je stále produkčně velmi při síle, myslím ale, že už žádné mimořádné dílo, kvalit karmínového idolu nevyprodukovala.
reagovat

The Crimson Idol je pro mě nejdokonalejší a vůbec ve všech směrech nejlepší album W.A.S.P.

Zamýšlený koncepční příběh alba se povedl a má hlavu a patu. Kapele to nádherně šlape a deska je plná vynikajících hudebních nápadů. To byl ještě v této kapele pořádný přetlak.
Od The Titanic Overture až po závěrečnou The Great Misconceptions of Me nemá posluchač poskytnutý žádný prostor pro oddech a doslova válcuje.

Je jen minimum alb co znám, na kterých mě všechny písně příjdou stejně dobré. Toto je jedno z nich.

Abych ale jen neslintal cukrovou vatu, tak jedna malá výtka je ke zvuku alba. Jediné slovo, které mě v souvislosti se zvukem napadne je "tenký". Ale byl to podle mě jednoznačný úmysl, vzhledem ke zvuku následujících desek W.A.S.P.

Ještě jeden háček mám v tom, že po tomto albu mě už W.A.S.P. vůbec ničím nepřekvapili a tento stav trvá bohužel dodnes.

Posledních pět tedy hvězd dávám právě The Crimson Idol.
reagovat