Alice Cooper - Raise Your Fist and Yell (1987)

Skvělé!
Raise Your Fist And Yell je velice... zajímavé. Neznalý čehokoliv od noční můry po Trash jsem neočekával nic, možná proto mě tak uchvátilo. Ani po několikanásobném poslechu po sobě nenudí, žádná skladba není slabá, žádná nezklame. Nekompromisní metal od začátku do konce však nemá nic společného s metalovým obdobím okolo Brutal Planet (které je o poznání nudnější)
Jasná arénová hitovka Freedom textem bojující proti systému, cenzuře, establishmentu(You want to rule us with an iron hand, you change the lyrics and become Big Brother nebo We're a make-up metal generation we're not as stupid as you want to make us) s jasným vzkazem Raise Your Fist And Yell, temná Prince Of Darkness nebo energická Roses On White Lace, nikde žádné slabé místo.
Po 40 minutách s hlasitostí vpravo jak jen to jde jsem pustil celou desku znovu. Proč? Proč ne...
reagovat

Corsica @ 15.07.2012 13:53:45
Dodatek: Nejlepší obálka Alicovy kariéry

Alice Cooper patří k mým oblíbencům a toto jeho album mám taky hodně rád. Rozhodně by se objevilo v první pětce.

Osobně ho vnímám, jako nejtvrdší zásek Cooperovy diskografie do konce 20. století, kde jej překonala „Brutální planeta” a její „novomilénijní” nástupce.

Po předchůdci, o rok starším come-backovém „Hroznýši” ("Constrictor"), kde se podle mě Alice trochu „hledal a sžíval s dobou” (po „ztraceném” čase, stráveném odvykací kůrou, jistě ne moc příjemnou), svou „Zdviženou pěstí a křikem”, na "Raise Your Fist And Yell", už jasně ukázal všem, a hlavně mladším souputníkům, jak hrát tehdy frčící hair metal, aby „měl koule”.

Na desce není slabé místo, co skladba, to pecka! A pěkně tvrdá (jak již bylo řečeno)... Opravdu těžko se vybírá, ale když už bych musel, vyzdvihl bych nejspíš poslední trojici; ani ne tak proto, že by snad vyčnívala hudebně nad ostatní věci na albu (to bych si protiřečil), jako z důvodu dějové návaznosti, kdy tyto tři texty tvoří jakýsi minipříběh, o sériovém vrahovi ("Chop, chop, chop"), který vzpomíná na svoji první (?) oběť ("Gail"), kterou zabil, když měla mít svatbu s jiným ("Roses On White Lace")... Geniálně morbidní vyšinutost neboli typická „kůprovina”...

Pokud jde o kritiku, ta se bohatě „nasytila” o čtyři roky starším počinem Dada, který zase moc nestrávila většina fanoušků (jsem rád, že patřím k těm, co té zvláštně kořeněné – možná až překořeněné – lahůdce přišli na chuť a labužnicky si na ní smlsli), takže teď mohla klidně hladovět a hodovat mohli „obyčejní” fanoušci. Kupříkladu já „tudle fošnu žeru dodnes”! Jasných 5 (’dyž néni víc)...

reagovat

pito63 @ 06.02.2011 14:02:42
Táto recenzia tu mala premiéru 20. marca 2010...

Cossack
K albumu som sa dostal na základe Tvojej "pôvodnej" recenzie a Maťovi, za čo Vám obom ďakujem!
Veľmi sa mi páči úvodná pieseň "Freedom", ale to isté môžem povedať o celej doske.

Cossack @ 06.02.2011 14:10:25
pito63: "Freedom" je výborná (podobně jako celé album), já se teď jen trošku bojím, aby se mi neoposlouchala – denně ji musím pouštět „mladýmu”, mnohdy několikrát po sobě, úplně z ní šílí...
Asi brzo začnu taky! ;-)

Tak tohle album od Alice Coopera je pěkný rockový požitek, písně na sebe perfektně navazují. Toto cd Vás nenechá v žádném případě v klidu a Cooper do Vás stále nalévá svůj nářez. Přestože bývá album kritikou někdy podhodnocované, tak si myslím, že se jedná o velice kvalitní rockové album, u kterého by se nikdo neměl nudit. Samozřejmě by album nemělo chybět v žádné, alespoň základní sbírce každého fandy Coopera, ale řekněme si po pravdě, co je u Coopera základní sbírka? O tom by se mohli vést dlouhé rozhovory, protože Alice Cooper je geniální!
Mé hodnocení jsou čtyři hvězdičky a na 100% určitě zasloužené!
reagovat

martin69 @ 20.03.2010 15:36:38
Souhlasím s tebou . Je to velmi kvalitní deska .

Apache @ 20.03.2010 16:38:40
Do té doby nejtvrdší album Alice Coopera. Fajn deska, žádný kompromis, nic než razantní heavy metal. Moje nejoblíbenější kousky jsou Freedom a Step On You.
Prince of Darkness je taky dost dobrá - stejnojmenný horror od Johna Carpentera, kde si Alice střihl svou nejdémoničtější filmovou roli, ovšem taky stojí za hřích!