Motörhead - No Remorse (1984)

Jakmile se  jednou dostanete na vrchol, zbývá jediná cesta jak pokračovat dál: Směrem dolů. Jistě, nějakou dobu se dá zůstat i tam nahoře, balancovat a uhýbat těm, kdo zrovna sviští kolem, ale to je hodně náročná disciplína. Nakonec vás to smete a stejně zase jedete dolů jak po skluzavce. Můžete brzdit jak se dá, můžete z toho celého vyskočit a můžete si vychutnat pád až na samé dno.
Trojice Lemmy, Eddie a Philthy dosáhla svého vrcholu v červnu 1981, kdy živé album No Sleep 'til Hammersmith jejich kapely Motörhead stanulo v čele britského žebříčku. Naše trio otázku jak zůstat na špici ale moc neřešilo. Prostě nahráli další album, navíc produkované jedním z nich (Eddiem) a na obalu se podělili s posluchači o takové informace jako např. kolik vodky Smirnoff u toho vypili. 
Album přineslo poslední hit klasické sestavy ("Iron Fist") a přes počáteční dobré prodeje klesalo na žebříčích strmě dolů, ověnčeno kritickými ohlasy. Fast Edie, který dle Lemmyho slov odcházel z kapely už několik let pravidelně snad každý měsíc, jen mu to zbylí dva členové vždycky rozmluvili, se tentokrát na odchodu nenechal zastavit. Philthy za něj přivedl jako náhradu Briana Robertsona z legendárních Thin Lizzy, které nekriticky zbožňoval. 
Motörhead sice s Robertsonem nahráli poměrně chválené album, ale hvězdný kytarista si sebou přinesl i hvězdné manýry. Na koncertech odmítal hrát materiál, na němž se nepodílel autorsky (tzn. prakticky všechny známé pecky), navíc do kapely se svými krátkými kudrnami, čelenkou, tričkem bez rukávů a růžovými legínami nezapadal ani vzhledově.
Netrvalo dlouho a poroučel se. A s ním bohužel i jeho fanoušek Philthy.
Lemmy se tak zase ocitl tam, kde byl na samém začátku a jako jediný člen své kapely začal hledat nové spoluhráče.
Nejdříve ulovíl bubeníka Pete Gilla, který zrovna opustil Saxon, a pak vyhlásil konkurs na kytaristu. Zbyli mu tam nakonec dva, mezi nimiž se nemohl rozhodnout, a tak je přijel oba. První čtyřčlenná sestava Motörhead (Lemmy / Wurzel / Campbell / Gill) byla na světě.

Společnost Bronze, u níž skupina vydala svá nejslavnější alba, se tehdy potácela ve velkých finančních problémech a když Lemmy přišel s myšlenkou nahrát s novou sestavou další album, byl svým domovským labelem odmítnut. Místo novinky společnost rozhodla o vydání výběrového dvojalba. Lemmy si vymohl alespoň to, že každou ze čtyř stran obou desek bude uzavírat jedna nová skladba. Dostal i možnost dohledu nad výběrem skladeb a všechny kousky okomentoval na vnitřním přebalu LP.
Bronze také zaplatili nejen velkolepé fotografické session v rámci propagace singlu "Killed by Death", na němž členové Motörhead v převlecích předváděli výjevy z různých historických poprav, ale také natočení efektního videoklipu pro MTV.
Lemmy v něm nejprve projede na harleyi zdí bytu své vyvolené, aby ji unesl před zraky jejich rodičů, poté je pronásledován policií, rozstřílen a nakonec popraven na elektrickém křesle, aby v závěru vstal z mrtvých a vyjel z hrobu na motorce před zraky truchlících fanoušků. Pokud jste tento klenot ještě neviděli, napravte to. Je to jeden z nejlepších drsňáckých videoklipů, jaký jsem kdy viděl. Je dokonce pravděpodobné, že pokud máte slabost pro pořádný rachot a tvorba Motörhead se vám doposud nějakým zázrakem vyhýbala, zmíněný song si zamilujete stejně jako kapelu, která ho nahrála.

Dvojalbum No Remorse (Bez výčitek svědomí) je nejen jeden z nejlepších výběrů jaký od Motörhead seženete, ale rovnou jedna z nejlepších kompilací, jaká kdy nějaké rockové kapele vyšla.
Najdete tu stěžejní songy z většiny dosavadních alb ("Overkill", "Bomber", "Ace of Spades", "Iron Fist"), B-strany singlů ("Too Late, Too Late", "Like a Nightmare"), první singl klasické sestavy (skvělá coververze legendární garážovky "Louie Louie"), výsledek plodné spolupráce s holčičí metalovou partou Girlschool ("Please Don't Touch") a jak už bylo řečeno, čtyři ukázky z tvorby zbrusu nové sestavy, jimž samozřejmě vévodí slavná "Killed by Death".
Z tehdy poslední řadovky Another Perfect Day bych osobně sice upřednostnil méně známou perlu "I Got Mine", nakonec ale absenci jednoho z mála melodičtějších kousků v repertoáru Lemmyho party beru jako mnohem menší prohřešek než kdyby tu chyběla taková "No Class".

Než se s všemožnými kompilacemi Motörhead roztrhl pytel po jejich comebacku na začátku 90. let, byla No Remorse opravdovým klenotem. A ten, kdo si v osmdesátém čtvrtém koupil speciální vydání v koženém pouzdře, jistě dodnes nelituje.
No Remorse se později objevila i v deluxe edicích s takovými bonusy jako je např. pološílený duet Lemmyho s punkerkou Wendy O. Williams nebo B-strana "Killed by Death", tvořená dvěmi úplně odlišnými skladbami se stejným názvem ("Under the Knife"), což byl takový Lemmyho vtípek, který pochopil asi jen málokdo.

Dnes má pořízení No Remorse význam v těchto případech:
1) Nesbíráte-li jejich řadovky (i když podle některých jsou řadová alba jako Ace of Spades nebo Overkill, případně živák No Sleep 'til Hammersmith, lepší než všechny výběry světa).
2) Sbíráte-li od nich naopak všechno, protože tři z tehdejších čtyř novinkových věcí jen tak někde nenajdete ("Killed by Death" je oproti tomu zastoupena na každé slušné kompilaci). A mít je pěkně všechny pohromadě s povedenými raritami jako "Please Don't Touch" nebo "Louie Louie" určitě taky není k zahození.
3) Chcete-li se kochat opravdu pěknými fotkami Lemmyho party a jejich kamarádů (krom nich obsahuje booklet i ty dříve zmíněné veselé výjevy z inscenovaných historických poprav, které vážně stojí za to).

Na závěr jsem si jakožto starý kompilátor spočítal, kolik z těch čtyřiadvaceti písní, jež obsahuje původní 2LP, by nemohlo chybět na žádné kompilaci Motörhead od Apache Records.
Je to devět skladeb, konkrétně těchto: 
"Ace of Spades", "Killed by Death", "Bomber", "Iron Fist", "Overkill", "Please Don't Touch", "Louie Louie", "No Class" a "(We Are) the Road Crew".
Krom té poslední jsem je ostatně všechny jmenoval už přímo v recenzi, některé i víckrát.
A pro zajímavost, kdyby deset let po tomto výběru (tedy v roce 1994) vyšlo nějaké No Remorse II, tady je deset skladeb, které by tam podle mě nesměly chybět:
"Deaf Forever", "All for You", "No Voices in the Sky", "Nightmare / The Dreamtime", "Love Me Forever", "Ramones", "I Am the Sword", (a abych napravil alespoň tři hříchy z prvního dvojalba) "The Chase Is Better Than the Catch", "I Got Mine" a "The Hammer".
PS: Klidně bych jich ale mohl vyjmenovat rovnou dvacet, protože fláky jako "Built for Speed", "Going to Brazil", "Hellraiser" nebo třeba raritka "Black Leather Jacket", nahraná ve stylu průkopnických časů rock and rollu, určitě stojí za hřích zrovna tak.
reagovat

hejkal @ 28.11.2023 21:43:33
Album ako taký nemám, ale všetky skladby z neho po rôznych výberoch hej. Motörhead mi v druhej polovici 90. rokov učarovali, a tak som skúpil, čo bolo v obchodoch, a teda kvantum výberoviek. Na kazetách som mal ďalšie albumy (Overkill, March Ör Die, 1916), nuž som s skompletoval takmer všetky skladby a takmer žiadne albumy. Dnes mám vybrané kúsky na CD, chýba mi len Another Perfect Day (hoci ho mám komplet po výberoch), ten si niekedy isto kúpim. 

zdenek2512 @ 29.11.2023 08:02:22
Heavy metal jsem nikdy moc neposlouchal, od Motorhead mi kdysi kamarád nahrál na kazetu 1916, desku jsem si poslechl a přemázl něčím jiným. Lenny je určitě zajímavá postava, na rozdíl od Motorhead se mi Hawkwind líbí. S odstupem jsem některé metalové kapely vzal na milost (Voivod, Death, Megadeth, Testament a Iron Maiden), Voivod semi líbí moc.

Apache @ 29.11.2023 12:56:34
zdenek: Tak on Lemmy většinou protestoval, když Motörhead řadili do metalu. Pokud mohu věřit překladu jeho slov od Jaromíra Tůmy ve staré Melodii, měl se k tomu údajně vyjádřit v tom smyslu, že oni nejsou heavy metal. Že heavy metal je nabubřelý šmejd a jako příklad jmenoval Black Sabbath. Pokud vím, používal pro hudbu Motörhead označení rock and roll a v jednu dobu snad tvrdil, že vychází hlavně z Little Richarda.
K tomuhle ještě jedna perlička - v rozhovoru tuším že pro nějaké české noviny na otázku, zda považuje Motörhead za novou vlnu britského heavy metalu, odpověděl: "Ne, my jsme stará vlna anglického punku."
V každém případě je vidět, že 1916 bylo opravdu vlivné album, které dokázalo tu kapelu dostat do povědomí snad úplně všech, co se nějak zabývali muzikou.
Osobně jsem metal sledoval zhruba do konce 80. let, ale je fakt, že čím víc se to vzdalovalo od těch rock and rollových základů a bluesových kořenů, tím míň mě to bavilo. Ty thrash a později death a black metaly, to už bylo někde úplně jinde. Chtěl jsem do toho proniknout, ale připadalo mi to všechno strašně nudné, monotónní, v podstatě zaměnitelné.
Prostě žádná zábava. A jak to není zábavné, tak mě to nebaví.
Kdežto Motörhead mi (alespoň v určitém docela dlouhém úseku své kariéry, řekněme 1978 - 1993) připadají velice zábavní.

Judith @ 29.11.2023 14:54:46
zdenku, co bys mi tak nejspíš doporučil od Voivod? Když zvážíš, na čem se hudebně potkáváme...

zdenek2512 @ 29.11.2023 17:10:52
Judith zdravím, co se týká Voivod, tak mám rád tyto Dimension Hatross, Nothingface, Outer Limits. Taková bigbítová a příjemně se poslouchající je Angel Rat, skvělý je nářez Killing Technology. Desky s Ericke Forrestem Negatron a Phobos v triu jsou taky zajímavé na Phobos je jejich verze 21st Century Schizoid Man. Začal bych Nothingface.

Apache @ 29.11.2023 17:57:38
Judith: Voivod mě zaujali na jedné metalové video kompilaci od Kerrangu z konce 80. let, kde se dost vyjímali. Myslím, že jsem je pak chtěl trochu více prozkoumat, ale nějak zůstalo spíš u toho trochu než u toho více. Tuším, že na nějakém svém albu převzali něco od Pink Floyd a neznělo to špatně. V každém případě fanoušky je od nich asi nejvíce ceněná trilogie alb právě z konce 80. let: Killing Technology (87), Dimension Hatröss (88) a Nothingface (89). Možná se na tahle alba po těch letech mrknu trochu bliže, abych se přesvědčil, zda jsem celá léta o něco zásadního nepřicházel. 
Pro zajímavost, teď jsem vypátral, že ta video kompilace, kde jsem je prvně viděl / slyšel, byla "Kerrang! Video Kompilation 3" z roku 1988. Skladba, kterou tam mají, je Tribal Convictions z alba Dimension Hatröss.

Pro všechny: Neměl náhodou někdo z vás taky tyhle kerrangovské video kompilace?
Já měl první čtyři díly a byl jsem z toho tenkrát na větvi. Objevil jsem si díky nim i nějaké pochoutky pro sebe, které jsem později posháněl, jako třeba The Dogs D'Amour nebo Quireboys. Tenkrát to vůbec nešlo sehnat - byla to obojí taková svérázná, špinavější odrůda glam metalu, což byla vůbec oblast, kterou Češi vždycky důsledně ignorovali (až teda na Guns N Roses, ale i ti tady byli zpočátku přijímáni s těžkou nedůvěrou, což se změnilo až později). 
Dnes mám od těch kapel ve sbírce hezkou řádku alb...
Jinak ty Kerrang! Video Kompilation byly něco. Hned ta první z roku 1985 (byly tam ale vesměs věci z roku 1984) je asi nejkultovnější. Právě na ní je ten úžasný videoklip Killed by Death od Motörhead, o kterém se zmiňuju v recenzi.
Dále tam byli třeba Iron Maiden, Whitesnake, Helix, Wendy O. Williams, Marillion, Scorpions, Twisted Sister, W.A.S.P. a spousta dalších záležitostí...
Je tu ještě někdo, kdo to měl a byl z toho tenkrát na větvi tak jako já? :-)

Judith @ 30.11.2023 02:02:56
Děkuju oběma za tipy a Apacheovi zároveň za další čtivou recenzi, určitě si dohledám alespoň zmíněný videoklip.

zdenek2512 @ 30.11.2023 06:42:40
Judith zdravím, v podstatě jsme Ti oba nabídli totéž :-). První dvě desky (War and Pain a RRROOOAAARRR!!!)  jsou dobrý, ale spíše pro fanoušky. Deska s eponymním názvem s původním zpěvákem je taky výborná, po smrti kytaristy Piggyho vydávají taky výborné desky například The Wake. Hlavní rozdíl mezi Voivod a ostatními "metalovými " skupinami je to , že členové kapely na rozdíl od ostatních obdivují skupiny Van der Graaf Generator, King Crimson, Pink Floyd a Emerson, Lake & Palmer a je to znát na jejich deskách.

Velmi dobrý výběr Motörhead z let 1977 - 1984 ,pro seznámení s kapelou naprosto ideální . Pro sběratele tvorby Motörhead je cené v podobě čtyř nových skladeb a na remasterovaném 2cd bonusy . S nových skladeb je potřeba vyzdvihnout Killed By Death ,skvělá skladba a ten nádherný videoklip ! Lemmy na motorce vyjíždějíci z hrobu je úžasný . Z bonusu je potřeba se zmínit o Masterplan a Stand By Your Man s hostující Wendy O'Williams a No Class od Plasmatic . Díky bonusum a novým skladbám není tento výběr zbytečný i pro sběratelé tvorby Motörhead .
reagovat