Saxon - The Inner Sanctum (2007)

Nejoblíbenější deska Saxon? Z posledních desetiletí dostala právě ona nejvíce plusových bodů. Pochvalně se o ní vyjadřují fans z celého světa, a když člověk vnímá tu obrovitánskou energii, která z nahrávky vyzařuje, není vůbec proč pochybovat. Na The Inner Sanctum se kapele podařilo skloubit několik nej dohromady a její náplň funguje naprosto skvěle.

Saxon nám představují nahrávku veskrze energickou, která v některých písních doslova exploduje. Řezavé kytary po vás budou šplhat vzhůru a ostrými drápy se zachycovat jako hladová šelma. Carterova basa je hodně vysunuta dopředu a Nigel buší do škopků, jako by mu bylo dvacet. Kytarový tandem Quinn/Scarratt si tentokrát napsal spousty výborných, melodických a zapamatovatelných riffů na míru, které skvěle dolpňuje místy hodně démonický a vitální projev Biffa Byforda.

Úvodní trojka je smrtící, poté se zpomalí a hard rockový odér má chuť se alespoň na chvíli poprat s dravým power metalem. Poslední ránu zasekne Attilův bič krvavě hluboko a dosti bolestně, jedná se o skladbu, která má charakter vás naprosto zdecimovat.

Dost bylo chvály. Největším záporem je výsledný sound nahrávky, který je sice plný, tučný a energeticky výživný, ale Ch. Bauerfeind nikdy nebyl a nebude dobrý producent. V jeho dílně vznikají metalové slepence, které se tváří vážně a vznešeně, jedná se ale o nabalenou zvukovou kouli, která na mnoha místech odporně škrčí a absolutně postrádá sebemenší nástrojové odstínění, dynamiku i jemnější hudební nuance, které by si člověk i v metalové hudbě rád vychutnal. Působí pouze silově a nabubřele, z muzikantského i poslechového hlediska se jedná o čistou blamáž, která výslednou kolekci sráží dolů.
reagovat

steve @ 01.03.2017 19:13:48
Hudebně jde o výbornou sbírku, ale pokud je řeč o zvuku, tak se oř vyjádřil ještě hodně kulantně. Otřesná doba s hluchými producenty v čele.

horyna @ 02.03.2017 11:11:52
Pořád ještě ucházející Saxon, zvuk si tolik nevybavuji, ale šťávu to má a kuliska jak se patří.

Byfordovy chlapy ze Saxonie jsem teda nikdy moc nemusel, snad kromě Wheels Of Steel a Crusadera, ovšem co se jim podařilo na téhle placce, to jsem po prvním poslechu fakt nechápal. Výborná deska, neskutečně namakaná, pecky jako Need For Speed, Ashes To Ashes nebo Attila The Hun jsou velice podařené kousky starých pardů.
reagovat

martin69 @ 04.11.2009 15:46:58
Já jsem po prvním poslechu mazal do obchodu si je koupit ,mp3 šla do koše a originál do přehrávače . Velmi povedená deska !