Def Leppard - Adrenalize (1992)

Kdysi jsem četl v nějakém časopise, nejspíš tedy hudebním, polemiku, že jestli chcete dostat holku do postele, pusťte jí před tím a i v průběhu další činnosti :-) album Hysteria. Dvnáct tracků, kde skoro většina byla i singly ženský bezpečně znaj a uvidíte jak na ně budou působit. Osobně mám podobnou zkušenost s albem Arrival od Journey, kde silne baladické zastoupení dokáže s něžným pohlavím dělat divy, ale zpět k D.L. Jestli Hysteria má sloužit k postelovým hrátkám, pak Adrenalize by mohla bezpečně účinkovat jako afrodiziakum sloužící pro navození skvělé zábavy.

Ať vyberete kteroukoli položku, skoro vždy půjde o rockově hitovou pecku s výraznými refrény i smyslným potenciálem, první Let's Get Rocked- to nakopne a odstartuje solidním návykovým způsobem, tento rockový hit, oplývá strhující silou vás řádně vyždímat, Joe Elliott se do mikrofonu pořádně opírá a riffy působí očistně. Heaven Is- doveze mírné sklidnění, plna skvělých melodií a zajímavé kytarové práce především. Baladickou Tonight- zbožňuji, krásný tón kytary a procítěný vokál, postupné akustické nabalování a hvězdný refrén nemají chybu. Artový přístup aplikuje kapela v sedmiminutové White Lightning- slyším pozdní P. F. v harmoniích a kvanta melodií potulujících se kolem refrénu vyznivá zajímavě. I Stand Up- má něco do sebe, klasický to vzorek stadionového rocku, ale dobře provedený. Po šlapavé Personal Property a další sentimentální baladě Have You Ever Needed Someone So Bad, desku zakončí energická Tear It Down.

Není to nic sofistikovaného, ale pro rockerskou duši pádící autem po našich "precizních" cestách, jako kulisa dostačující.
reagovat

john l @ 07.08.2016 12:02:40
Byly časy kdy jsem na leppardech slušně ujížděli, mají spoustu desek, ale v poslední době jsou jaksi out

Navázat na veleúspěšnou Hysterii se Def Leppard pokusily v roce 1992 albem Adrenalize .
Před nahráním desky přichází smutná zpráva 8.1.1991 zemřel po dlouhých problémech s alkoholem kytarista Steve Clark .
Kapela nahrává Adrenalize jen ve čtyřech . A jaké je ? Pokračuje ve šlápějích Hysterie . Ale tentokrát bez producenta Mutta Langeho . Doba přestávala kapelám jako Def Leppard přát na scénu se dral grunge . Přesto se stala komerčně úspěšnou . Prodalo se jí přes 7 milionů .
Album otvírá Let's Get Rocked ,příjemná šlapavá věc . Ke které Leppard natočily i pěkný klip . Pamatuji se že na MTV se točil docela často . Z desky bych vyzdvihl Make Love Like A Man,Tonight ,Heaven Is,Stand Up,Have You Ever Needed Someone So Bad a I Wanna Touch U .
Andrenalize je věnováno památce Steva Clarka .
I když nepřináší nic nového .Mám ji rád . Def Leppard je kapela ke které jsem se dostal brzo někdy v 15 letech a stala se jednou z mých oblíbených skupin . Možná i proto jsem ji schopen spoustu věcí odpustit .
Adrenalize je na dlouhou dobu poslední dá se říct klasické album .
Dávám nekritické čtyři hvězdičky . I když s nimi asi málokdo bude souhlasit .
reagovat

Cossack @ 14.08.2010 13:14:05
Jak píšeš, Martine, „...nekritické čtyři hvězdičky. I když s nimi asi málokdo bude souhlasit.” ;-)
Chápu Tvé osobní důvody obliby Def Leppard, já si vystačím s „Pyrománií” a „Hystérií”, celkem se mi svého času zamlouval i „Slang”.
Dobře je udělán výběr „Vault: Greatest Hits 1980-1995” (který taky vlastním).

"Adrenalize" je, jak píšeš, pokus o navázání na úspěch obou předchůdkyň, podle mě ale dost nepovedený. Některé skladby tu mám taky rád, na druhou stranu, kdyby neexistovaly, necítil bych se nijak ochuzen... :-))