Helloween - The Dark Ride (2000)

Ach, zželelo se mi Dark Ridu a než jej tady začnou trhat na kusy, tak mu vrátim pozitivní recenzi to, co mi kdysi dalo...četl jsem a slyšel spousty plků o temnotě, o nemelodičnosti tohoto alba. Kdysi jsem jej i já založil kamsi do poličky a nechal ležet ladem. Pak mi tak nějak došla hudba pro poobědové siesty a zase jsem po něm sáhnul. Stalo se tak po asi osmi letech a bylo to tento rok. Po třech týdnech poslechu můžu říct, že se jedná o jedno z jejich nejlepších alb. Nikdo nebere kvality Jerichu, kultovost Keeperům...ale tohle album je spolu s Better Than Raw absolutní vrchol v cirkus-metalu. Kupa speedu, trocha popu, špetka trashe, hromada hard-rocku, stopové množství crossoveru...prostě Helloween metal. Škatulka sama o sobě. Jsou tam, kde NIKDY Tobias nebo Kotilpetlo nebudou. NEBUDOU. Helloween měli štěstí na zpěváky, kterým nechybí jakási zvrácená ujetost...je to děcké, je to cirkus, ale je to povedené! Je to hravé, ale zároveň virtuózní. Je to pro mimina, ale zároveň i pro senily..muzička hrála břinkala...obrovský hudební cirkus, který musí probudit i mrtvého. Nespeedové posluchače Stratovarie, Sonaty Arcticy....naštvou, ale ne tak Helloween. Myšleno samozřejmě nazaujaté a přemýšlivé posluchače, kteřá nemají genetickou averzi vůči melodice.
Album oproti minulým zvážnělo a dokoce došlo i na Meshugahovskou vsuvku..ano....je tam pasáž, kdy se plazí kytary a najednou dojde k rytmickému kolapsu a la Meshugah. Dokonce nechybí ani progmetalová pasáž se vším všudy, která vygraduje do sóla, za které by se nemuseli stydět ani Awekovští Dream Theater. Weikath si ani zde neodpustil veselé trylky, ale zrovna tady jsou okey a dokáží člověka rozveselit. I když v jedné pasáži v takovém veselém songu je cítit na pozaí určité napětí...překvapivé a obohacující. Jsme veselí, protože je to třeba naposledy? Nejde tu o rozjuchanou prvoplánovou taškařici. Uli Kush je pan bubeník a rozšiřuje svůj tlukot i o spostu breaků a všelijakých výplní, které třeba na prvních Helloweenech chyběly. Basa duní a oba kytaroví hrdinové představují různé dva pohledy na metal. Škoda, že už jeden z nich není více členem skupiny.
KDyž byl Rabbit veselý útok na dav zachmuřených a zklamaných "fanoušku" starých časů skupiny a Better than Raw zkouška, kam až jde z řetězu utržený helloween metal posunout, tak Dark ride je jejich nejintelektuálnější počin....zkouška, jestli cirkus metal může být i umění...

reagovat

b.wolf @ 24.12.2009 10:29:25
to je velice výstižná recenze. Kdysi dávno jsem si u kamaráda v CD-šopě, jak tomu říkal, pořídil Chameleon a Dark Ride. Samozřejmě po poslechu těchto dvou placek (přehuštěný vypalovačkami z Walls a Keepers a vysmátý z růžových bublin) skončily někde u bráchy v boxu. Podotýkám, že Andiho jsem nikdy nemusel a nemusím...
Ke radikální změně došlo při návštěvě koncertu (napřed Rage, od nichž jsem pak pořídil kdeco) a pak Helloween. Následně jsem jmenované placky zkusil znova a jsou opravdu výborné. Nejvíc se mi z Temné jízdy líbí úvodní Mr. Torture (kvůli H. Kürschovi, protože BG je taky supersmečka). Škoda, že následující placky už takové nejsou...

PiKey @ 24.12.2009 11:42:49
Iste dielko je to hudobne nadejne, ale Derisa nie ze nemusim, ale nemozem.... a tak je pre mna tato kapela de facto mrtva. Naviac to definitivne dorazili s tou saskarnou co teraz pripravili k 25vyrociu... priserne a trapne.