Rolling Stones, The - Through the Past, Darkly (Big Hits Vol. 2) [US] (1969)

V předvečer 21.srpna mi to nedá, abych přidal svoji krátkou recenzi na tenhle výběr. V době invaze jsem byl v mateřské školce, což bylo asi dobře, protože naše učitelky, tehdy sotva dvacetileté, do nás hustily antisovětskou propagandu velice důsledně, což by se mi třeba na základní škole nemuselo poštěstit. Když si dneska tuhle věc poslechu, šedesátky na mne vystříknou teplým proudem, já na chvíli ztratím orientaci v čase a byl bych schopen přísahat, že jsem jednotlivé písničky slyšel již v době svého nejútlejšího dětství, a ne až v polovině let sedmdesátých, kdy si osmihranou desku někdo v potu tváře přivezl ze zahraničí a cestou z letiště zapomněl v taxíku u otce mého nejlepšího kamaráda. Snaha RS o tvrdou, agresivní muziku je zde natolik autentická, že ve mně vyvolávala pocit odporu proti režimu, který nastolily v roce 68 tanky, které mi jezdily pod okny a po kterých jsem střílel plastovým samopalem s motocyklovou helmou na hlavě, což přivádělo k šílenství mojí babičku, která jen čekala kdy tak otočí věž a pošle nám do pokoje tříštivo-trhavý pozdrav.
Všechny skladby na tomto výběru jsou vynikající. Na rozdíl od řadových alb, kdy má člověk občas problém překousnout „vatu“ a podvědomě skončí u notoricky známých hitů, zde mi připadá, jako by byl kladen důraz na oba póly tvorby RS – na tu tvrdou, protestující a šokující, a i na tu melodickou s trochou toho experimentování. V pohodě bych se podepsal pod hodnocení projevu skupiny jako na „tvrdší verzi Beatles“, protože písně nezapřou snahu o tvrdé pojetí , vesměs však všechny těží z nesporné skladatelské invence pánů Jaggera a Richardse. Dnes již tahle hudba nikoho nešokuje, ale není na škodu si připomenout, že i třeba v USA byli v polovině 60. let citliví na dlouhý vlas – inu establishment je holt establishment, a jak se mu něco nedaří kontrolovat, snaží se to zahlušit.
Technicky jsou některé skladby velmi špatně nahrané, buď nebyly ještě zkušenosti se snímání akustických kytar nebo piana, anebo prostě nebylo na lepší studio. Mně to ale paradoxně vůbec nevadí - vždy jsem byl zastáncem „sklepních“ nahrávek, kdy umělec zní tak, jak zní, oproti vypiplaným studiovkám, kde všichni znějí stejně.
Výběr je zároveň jakýmsi rozloučením s Brianem, který v červenci 69 zemřel a jehož autorský vliv na vznik písní jsem nijak zvlášť nestudoval, ale byl zřejmě významný.
Asi nemá cenu hodnotit jednotlivé písně snad jenom Dandelion, která může být pro většinu překvapením, protože nevyšla na žádné řadovce a jedná se o zajímavou, poměrně křehkou skladbičku, která v kontrastu s takovým Jumpin' Jack Flash jenom potvrzuje mé dojmy popsané výše.
Postupem doby jsem si oblíbil některá starší i novější alba těchto hudebních legend, moc se mi líbí třeba Flowers, Sticky Fingers, ale i třeba Tatoo You nebo Steel Wheels.
Through the past darkly je však jenom jedna – pro mě 5 (nerudých) hvězd.

reagovat

martin69 @ 21.08.2013 11:38:14
Tento výběr v Britské verzi. Bylo mé první album od Rolling Stones. Bylo mně 13let. Moc se mi líbilo. A tak to zůstalo do dnes.

Ryback @ 23.08.2013 11:47:51
Souhlasím - já považuju Through the Past Darkly (britskou verzi) dokonce za to nejlepší, co lze od Stones slyšet… Nejsem nějak zažraný do Stones, ale tahle kompilace obsahuje jednu perlu vedle druhé, žádná skladba není slabá, všechny jsou silné, žádná vata, kdy byste si odpočinuli a třeba zívli… Je to vlastně takové best of Stounů z šedesátých let. A mé první seznámení s Rolling Stones. Osobně se dnes výjimečně vracím ještě k Between The Buttons, Their Satanic Majesties Request (jsem rád, že se toto album přece jen někomu líbí) a Black and Blue… Jó Stouni. Počátkem devadesátých let jsem měl brigádu v kuchyni v hotelu U tří pštrosů v Praze. Tamní šéfkuchař miloval rané rock'n'rollové Stouny. Byl to vždycky zvláštní ale příjemný pocit – jít v půl šesté ráno ztichlou Prahou poblíž Karlova mostu, kde se zvedala mlha od Vltavy, všude ještě ticho, žádní hlučící turisté, jen štěkot psů a občasné popojetí popelářského vozu… A do toho se z otevřených oken kuchyně pěkně nahlas linuli Rolling Stones z prvních třech alb. To byl vždycky příjemný začátek dne :-).