Stooges, The - Raw Power (1973)

Chtěl bych upozornit na toto zásadní album dnes poněkud pozapomenuté legendy The Stooges Iggyho Popa, protože jeho obsah doslova předběhl dobu a zlikvidoval veškerou konkurenci... Dodnes je pro mě její zabijácký obsah tvrdší a syrovější, než 99% punkových desek vzniklých po roce 1977...

Úvodní rubanice Search and Destroy už po právu náleží mezi absolutní klasiku rocku a představuje naprosto nekompromisní přejezd smečky tanků přes vaše sluchovody. Gimme Danger je klidnější, úvod je dokonce akustický, ale skladba postupně graduje ve famózním kytarovém sólu. Jedna z nejsilnějších skladeb kapely vůbec. Your Pretty Face Is Going to Hell je absolutně nekompromisní rock´n´rollový vyhlazovák od první do poslední vteřiny. Penetration je poněkud klidnější, postavená na neodolatelném kytarovém motivu. Chcete punk vzor 1973? Titulní skladba vám ho ukáže v plné nahotě. Facka do tváře a potvrdí, proč byl Iggy vždy za praotce punku považován. Úplná klasika žánru. I Need Somebody je postavena na bytelném bluesovém základě, ze kterého Iggy bohatě čerpal. Shake Appeal a závěrečná Death Trip jsou pak ve znamení nekompromisních rockových orgií. Nedlouho po vydání alba (1974), se drogami zcela vyčerpaná kapela rozpadá po koncertě v Detroitu, kde dochází ke rvačce přímo v průběhu koncertu...

Pro řadu posluchačů a kolegů bude asi obsah tohoto alba příliš primitivní a přímočarý, ale v tomto případě jde především o osobní prožitek a pocit a ač mi v mnoha případech podobná hudba nesedí, tohle mi sedlo naprosto dokonale. Jedno z nejdůležitějších alb 70. let...


reagovat

Voytus @ 16.03.2014 15:41:33
Je to námrd! Ještě větší zvěrstvo jsou potom verze ze živáků. Dělo se něco prapodivného ve městě Detroitu v těch časech asi :-). Co do pódiové prezentace už Iggyho překonává jen těžce kontroverzní GG Allin, ale tam už to často vůbec nebylo o hudbě. Pop totiž natočil pak ještě skvělého Idiota a hlavně během 90. let několik hodně dobrých desek >> odkaz

vdeck @ 17.03.2014 13:59:01
EasyRocker:

The Stooges a pajan na jedno z jejich nejpovedenejsich ditek... to jsou veci. Je to samozrejme nepodstatne, ale v mych ocich jsi se prave nesmirne rehabilitoval.

Definovat, jake kapely hraly punk rock je diskuse na nekolik piv. Ja bych asi navrhnul mluvit, stejne jako ty, o punk rocku verze 1965, verze 1966... verze 1973... verze 1977 atd. A to se jeste musi vzit v uvahu, z jake strany Atlantiku kapela pochazi.

Kazdopadne, vetsina kapel, co zacinaly jako garazovky (tudiz casto prave jako punkaci) mely jednu obrovskou vyhodu oproti hudebne vzdelanym hracum - to, ze clenove takove garazovky neznali zakladni hudebni pravidla, tak je bez skrupuli prekracovali a nevedomky tim borili zazite postupy a vytvareli neco noveho, zajimaveho a zivotaschopneho!

V tomhle smeru jsem fascinovan, kam az dosel napr. prave Iggy, protoze jeho solovka z roku 2009 (Préliminaires) je uzasna a uplne jina, nez jeho rane veci.

EasyRocker @ 17.03.2014 15:33:13
vdeck: Zdravím, děkuji :-)

Samozřejmě zásadní díla punku po 1976-7 jsou mi známa, ale nikdy jsem nebyl zarytým fanouškem punku. Ale The Stooges mi sedli dokonale asi právě i proto, že měli tu bluesovou složku, která pak u velké většiny punkových souborů vymizela nebo byla výrazně omezena. Iggy a spol. ale vycházeli z blues jednoznačně... A tohle album a hlavně pak jeho remix od Iggyho je neskutečně brutální...

Matouš @ 18.03.2014 14:09:18
EasyRocker: Pěkná recenze. Nečekal bych od Tebe, že takhle vysoko budeš právě Ty hodnotit právě Raw Power. A můžu jen říct spoku s vdeckem: V mých očích jsi se tím rehabilitoval.

V knize "Zab mě prosím: Necenzurovaná historie punku", která je složená z citátů přímých účastníků, Iggy Pop vzpomíná na svoje začátky. Ještě než vůbec založil první kapelu ve které bubnoval, chodil do černošských čtvrtí a klubů, kde přímo naživo nasával původní černošské blues a kde se přitom jako osmnáctiletý chlapec naučil kouřit marihuanu. Myslím, že ho taky fascinoval přístup černošských hudebníků a vůbec způsob a styl jejich hry - tvrdý, živočišný, primitivní, na dřeň. Tím potvrzuji EasyRockerova slova: ve The Stooges je blues hodně. Řekl bych dokonce, že pěkně tvrdý blues je černou mízou The Stooges. Ale je taky hodně přepodstatněný, protože Jim Osterberg nebyl žádný pitomec, nýbrž vysokoškolsky vzdělaný chlapec ze středních vrstev... :)

EasyRocker @ 18.03.2014 15:58:29
Matouš/vdeck: souhlasím, psal to kdysi v článku i Iggym i Jakubík ve Sparku, který pravděpodobně z té knihy taky čerpal. On řekl, že chce hrát svou vlastní překroucenou formu blues, a na prvním albu je to hodně znát (druhé je přece jen dost experimentální). Musím si ty staré články zase vytahat... :)