Abraxas - Manéž (1984)

V podobně nadlehčeném duchu jako u předchozího alba této skupiny Boxu vznikla o dva roky později mladší sestra
Manéž, jež opět nese nepřehlédnutelné prvky hravosti,
tentokráte, soudě na první pohled dle názvu a obalu,
více klaunovské. Slávek Janda, narozdíl od svého bratra, stále v sobě nacházel pramínek chuti experimentování a pouštění se stále do trochu odlišných skladatelských a aranžérských experimentů,
s nimiž manévroval v produ nové vlny a s ní v nových
zvukových trendech.
Především se více do popředí dostal saxofon.Hudba se stala více odlehčenou a taneční, podobně jako u Laury a jejích tygrů. Slouží spíše pro oddechový odpočinek,
než pro "vyřádění se" u rockově dravějších kapel.
Ubyly instrumentální plochy a sóla, vše se točí víceméně kolem zpěvu s jednoduchým schématem nástrojů.
Co se textů týče, chybí mi zde hlavně Pavel Zeman.
Sice chuť objevovat a sdělovat neobvyklá témata se nikam nevypařila, ale již se zde nenachází tolik překvapivých slovních hříček a obratů. Sice zde ve
dvou věcech figuruje, ale jsou jednodušší oproti věcem na Boxu. Dva texty od socialistického básníka
Honse naštěstí nějak naurážejí, ani nenadchnou. Vondrášek zase nabízí zamyšlení nad novými tématickými okruhy, pravda, sice ne moc do hloubky,
ale alespoň nějaké posunutí.

Jak už jsem se zmínil, je to album spíše pro oddechový poslech, dravost Boxu rozhodně nemá, i když to není na škodu.
Vážím si Slávka Jandy za to, jak se dokázal vymanit ze stínu svého strašího bratra a jít si svou, úplně jinou cestou a být svůj, kromě toho mám rád jeho experimentování a objevování nových žánrů. Proto přimhouřím oči a uděluji čtyři****.

reagovat