Hendrix, Jimi - Valleys of Neptune (2010)

Na rozdíl od některých mých vrstevníků mám rád návraty. Je v nich nezbytná porce nostalgie a melancholie. Tento nezprostředkovatelný pocit se dostavil, když jsem se zaposlouchal do albového projektu Valleys Of Neptune, který jsem s jistým napětím vložil do CD přehrávače a volume jsem posunul o hezkých pár obrátek více doprava. Legendární kytarový démon Jimi Hendrix zaplnil pokoj a rozvibroval moje smysly….
Možná bychom si měli připomenout, že Hendrixova hudební kariéra po jeho příjezdu v r. 1966 do Londýna byla sice krátká (pouhé čtyři roky), nicméně závratná, energeticky vysoce nadprůměrná a jako nové hudební poselství, smetla téměř všechno, co na britské půdě existovalo. Legitimní hudební diskografie uvedla na hudební alba tato řadová alba: Are You Experienced? (1967), Axis: Bold As Love (1967), Electric Ladyland (double album – 1968), Band Of Gypsys (live album 1970). Do tohoto seznamu náleží i posmrtně vydané album The Cry Of Love (1971). Všechna ostatní alba, ať už se jednalo o jakkoliv rafinovaně poskládané skladby na studiových, výběrových a živých albech nejrůznějších zvukových úrovní jsou neautorizované projekty, které pouze rozšiřují Hendrixovu diskografii, nicméně nepřinášejí nic podnětně nového a zajímavého a jejich legální či ilegální vydávání způsobilo pouze zmatek v diskofilském prostředí a obecně řečeno: Hendrixův hudební odkaz spíš poškozují a snižují, aniž by jakkoliv prospěly celistvosti hudební produkce tohoto kytarového génia. Rovněž vydání „nového“ Hendrixova alba, sestaveného z „neznámých a nepublikovaných“ nahrávek – South Saturn Delta, na věci nic nemění.

Albový projekt Valleys Of Neptune navzdory mému tvrzení však svou legitimitu obhajuje. Dvanáct skladeb (kromě dvou alternativních verzí Hendrixových skladeb) přináší materiál, který do Hendrixovy pozůstalosti zcela určitě náleží…. Určitě jste se i vy (zejména starší posluchači) položili otázku, z jakého důvodu v Hendrixově hudební potenci mezi léty 1968 (od vydání Electric Ladyland) až 1970 (po vydání amerického živého koncertu Band Of Gypsys), vznikla nápadná mezera. Víme, že Hendrix nepřestal koncertovat a nahrávat a nijak neohlásil pozastavení svých aktivit. Album Valleys Of Neptune je vlastně odpovědí na tuto dosud nezodpovězenou otázku.

Po vydání úspěšného dvojalbového projektu Electric Ladyland bylo zřejmé, že skupiny The Jimi Hendrix Experience nebude pokračovat v klasické sestavě. Hendrixovy hudební rozpory s baskytaristou Noelem Reddingem nebyly žádným tajemstvím a kytarový génius plánoval změny. Odcestoval do USA a tam se začala rodit jeho nová skupina, která dostala název Band Of Gypsys, složená z etnických hudebníků (Jimi Hendrix: kytara, zpěv, Billy Cox: baskytara a Buddy Miles: bicí nástroje). Emocionálně založený a impulsivní Hendrix opustil další připravovaný projekt natáčený v Londýně s Reddingem a Mitchellem a začal na jaře 1969 natáčet v USA s výše jmenovanými hudebníky. Nahrávky pořízené v Londýně (částečně i v USA) s původní skupinou zůstaly ležet na studiových pásech a o jejich životnost se nikdo nestaral. Pro Hendrixe byla tato okolnost pojednou vzdálenou minulostí a žil pouze přítomností. Zásluhou oficiální majitelky Hendrixovy pozůstalosti (jeho nevlastní sestry) a spoluproducenta a hudebního historika Johna McDermotta, zastupujícího Hendrix Family, ale především Hendrixova „dvorního“ zvukového inženýra Eddieho Kramera, který dvanáct skladeb v USA remixoval a dodal skladbám patřičný rozměr v tom nejlepším slova smyslu, máme možnost slavit „návrat kytarového génia“ a znovu se nechat unášet jeho podmanivou a živelnou hudbou.

STONE FREE. Skladba středního tempa, uprostřed skvěle sejmuté a nahrané kytarové sólo přesně podle hendrixovského modelu emocionálně eruptivních tónů svázaných do těsného celku. (Nahrávání: duben až květen 1969, New York) Sestava: Jimi Hendrix+Billy Cox+Mitch Mitchell. Píseň zpestřují vokalisté Roger Chapman (Family)+Andy Faiweather-Low, známá postava britské hudební scény.

VALLEYS OF NEPTUNE. Po psychedelizujícím začátku přichází spíše poklidnější atmosféra Hendrixova vnímání rockového cítění (Nahrávání: září 1969, květen 1970). Sestava: Jimi Hendrix+Billy Cox+Mitch Mitchell. Hostující hráč na percussion: Juma Sultan

BLEEDING HEART. Autorem skladby je známý černý bluesman Elmore James. Přichází energičtější pojetí rockového modelu, které se blíží k funkovém vnímání, což potvrzuje i etnické složení hudební sestavy. Hendrix používá wah wah pedál, ale zároveň rozpoutává svůj energetický potenciál svižným sólem, které se táhne skladbou jako ohnivý plamen (Nahrávání: duben 1969). Sestava: Jimi Hendrix+Billy Cox, Rocky Isaac: bicí nástroje. Tamburína: Chris Grimes, marracas: Al Marks

HEAR MY TRAIN A COMIN´. Víceméně formální melodie, vycházející z bluesových kořenů, nicméně Hendrixovo famózní sólo ji posouvá do vyšších poloh vnímání náladotvorného vjemu. Kytarové tóny Hendrix propojuje do unisona se svým hlasem, se svým typickým vazbením do závěrečného zklidnění a syrovým závěrem. Skvělou práci odvádí i kreativní Mitchellovy bicí nástroje (Nahrávání: duben 1969, New York) Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell.

MR. BAD LUCK. Rychlejší skladba cválavého tempa podle již slyšeného modelu hendrixovských kompozic, které známe už z jiných alb (House Burning Down). Z nahrávky je cítit muzikantská propojenost a entuziasmus, které provázely první období spolupráce. (Nahrávání: květen 1967, Londýn) Sestava: Hendrix+Redding+Mitchell.

SUNSHINE OF YOUR LOVE. Notorická známá skladba Cream, kterou Hendrix pojednal v ryze instrumentálním pojetí a kytarové eskapády prolnul napříč hudební linkou. Napětí umocňuje Hendrixovo škrabání strun uprostřed skladby a Reddingovo minisólo na baskytaru. Ukázkový příklad Hendrixovy schopnosti transformovat osobitým způsobem základní rockový riff. Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell. Na percussion spoluúčinkuje Rocki Dzidzornu, který spolupracoval s Rolling Stones ve skladbě Sympathy For Devil.

LOVER MAN. Další mistrovský kousek z Hendrixovy dílny. Výrazně delší instrumentální pojetí, než autor promění skladbu ve zpívanou píseň. Víceméně základní melodická struktura, nad níž se vnáší Mistrova kytara – místy preparovaná wah wah pedálem. Valivá rytmika dodává skladbě patřičný spád. (Nahrávání: únor 1969, Londýn). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell.

SHIPS PASSING THROUGH THE NIGHT. Kytarový tón Hendrixova fendera je preparován přes Leslie box v druhém playbacku. Jedná se spíše o pocitovou záležitost, než o nějakou rafinovaně vystavěnou kompozice. Kytarové barvy ovšem přinášejí nový rozměr do atmosféry písně, s doplňujícími téměř destruktivními vibracemi a závěrečnou exhibicí. (Nahrávání: duben 1969, New York). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell.

FIRE. Alternativní verze Hendrixova prověřeného majstrštyku s možná ještě výraznějším energetickým potenciálem (únor 1969, Londýn). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell. Mitchell se přidává v přiznávkách svým nosovým hlasem. Stále zelený kousek….

RED HOUSE. Další alternativní verze neméně známé Hendrixovy skladby. Ryzí čistokrevné elektrické blues podle pravidel dané formy s Mistrovými podmanivými kytarovými ornamenty. Hendrix tentokrát ctí blues bez přimíchávání dalších hudebních ingrediencí pouze s patřičnou gradací, v závěru ovšem ve zklidnění. (Nahrávání: únor 1969, Londýn). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell.

LULLABY FOR THE SUMMER. Název této instrumentální skladby hovoří o „ukolébavce“, do které má pojetí předposlední písně opravdu daleko. Středně rychlé tempo valivým způsobem skladbu tlačí vpřed s působivými Reddingovými a Mitchellovými rytmickými breaky (Nahrávání: duben 1969, New York). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell.

CRYING BLUE RAIN. Sluší se rozloučit zklidněnou variantou blues ve stylu Muddyho Waterse. Hendrix tentokrát ukázněně sází tóny na hudební paletu, aby pak zcela nečekaně skladba zrychlila tempo a rytmické vzorce, které vnášejí do písně jisté napětí (Nahrávání: únor 1969, Londýn). Sestava: Jimi Hendrix+Noel Redding+Mitch Mitchell. Opět hostující Rocki Dzidzornu na percussion..
Hudební výlet je u konce. Domnívám se, že album důstojným způsobem připomene v letošním roce Hendrixovu tragickou smrt a rozšířilo v pozitivním smyslu vzpomínku na jeho hudební odkaz, jehož věčný oheň nezhasl…..
Dávám plný počet hvězdiček!




reagovat

gunslinger @ 02.08.2011 14:21:25
HENDRIX je kráľ

Voytus @ 02.08.2011 14:41:06
Hendrix je král a všechno ostatní je komerce :-). To jsme razili s kámošem bubeníkem na střední, mělo to něco do sebe :-).

nowhere_man @ 04.08.2011 09:23:05
Petr Gratias: A poznáte aj album First rays of the new rising sun z rok 1997? Pretože to je predchodca tohoto albumu, fakt kvalitná nevydaná hudba Hendrixa, pre mňa ešte lepšia než tu. A aj názov albumu je zhodný s názvom, aký chcel dať Hendrix svojmu novému albumu.

Petr Gratias @ 04.08.2011 11:17:40
Zdravím Nowhere mana....
Ano, samozřejmě znám album First Rays Of The New Rising Sun.
Trochu mě naštvalo, že Hendrix Family, která spravuje Jimiho hudební pozůstalost zavrhla původní koncept The Cry Of Love (1971). Sugestivní obal a opravdu ještě řadové (ale posmrtné album) velkého kytarového reformátora.
The Cry Of Love stojí k Jimimu podobně jako Pearl k Janis Joplin - obě alba vyšla posmrtně, ale jejich význam je nezpochybněn.
First Rays Of The New Rising Sun sice postuje všechny skladby The Cry Of Love, ale ten odlišný název alba a odlišný obal a řadou dalších bonusů v podobě rozptýlených a posbíraných skladeb vnášéí nopvé zmatky do už tak pomatené diskografie.
Přitom Hendrix Family mohla tušit, že vydáním dalších "nevydaných" a "neznámých" skladeb na samostatném nosiči nijak neprodělá.
Ta vydavatelská politika je někdy velmi anarchistická a neřídí se žádnými pravidly.
Můj kamarád vlastní The Cry Of Love na CD (které už z pochopitelných důvodů nikdy nevyjde) a je to vydání ještě z doby rozdělené Evropy na Západ a Východ. Na obalu alba, které vydal Polydor je napsano Made in West Germany.
Dneska kuriozita.
K Jimimu mám velkou úctu a respekt. Možná že i on by neschválil (kdyby byl mezi námi), jak byl zaplaven hudební trh tolika nesmyslnými výběry a koncertními alby, většinou velmi sporné až mizerné zvukové úrovně, což jeho hudbu u části neinformované veřejnosti devalvuje.
Díky za zájem. Zdravím!

Petr Gratias @ 04.08.2011 11:20:18
Ještě pro Nowhere mana....
skutečně jsem netušil, že chtěl sám Jimi Hendrix pojmenovat The Cry Of Love jako First Rays Of The New Rising Sun....
To je pro mě nová informace (všechno samozřejmě vědět nemohu).
Daný název prosadil Tom Jeffery nebo Gary Stickells, jeho práskaní manažeři?

Petr Gratias @ 04.08.2011 11:46:36
A ještě jsem se upsal (Damned a sorry)
Samozřejmě Mike Jeffery a ne Tom Jeffery.
Byl to sice darebák, ale má právo,aby jeho jméno bylo napsáno správně.

nowhere_man @ 04.08.2011 13:02:03
Petr Gratias:

K tomu názvu - to som čítal v nejakej knihe o Hendrixovi, momentálne neviem v ktorej, pretože som ich prečítal asi 5. Každopádne tu je o tom malá zmienka z recenzie, ktorá ma nalákala na zmienené album: >> odkaz

Petr Gratias @ 04.08.2011 14:59:16
Díky Nowhere Mane....
už jsem se do toho textu zabořil.
Velmi zajímavé informace...
Škoda, že ty informace o zákulisí jeho krátké kariéry nejdou dál.
Hendrix měl v r. 1970 dva velké plány.
Chtěl natočit album s orchestrem Gila Evanse. On s elektrickou kytarou a velký moderní big-band progresívního jazzu....
Druhý plán byla supergroup v sestavě
Jimi Hendrix: kytara
John McLaughlin: kytara
Keith Emerson: varhany
Jack Bruce: baskytara
o bubeníkovi se spekulovalo.
Byly to prý docela zajímavé plány, ke kterým nikdo ze jmenovaných neřekl NE. Ale ve hře bylo hodně závazků a smluv a také Jimi byl velmi emocionálně nevyrovnaný... Chyběl manažer-přítel, ne Jeffery nebo Stickells. Ti cítili peníze a měli schopnost s Jimim manipulovat.
Také Miles Davis uvažoval o vytvoření nějakého albového projektu s Jimim....
Existují prý pásky, kde jsou nahrány záznamy z jam sessions Jimiho s McLaughlinem, ale odděleně i s Davisem.
Bohužel v září 1970 byl všemu konec.
Ta představa, že by třeba jeden ze zmíněných projektů vyšel mě dodnes vzrušuje, i když by to zcela zjevně nemělo nějakou dlouhou perspektivu...
Gil Evans ale vydal v r. 1970 nějaký albový projekt, kde skladby, na kterých snad prý Jimi měl svůj podíl, existovaly. Jednalo se ale o progresivní jazz, který by zřejmě v té době rockoví příznivci nedokázali vstřebat....

harun @ 02.05.2012 14:49:55
Prepac ale s tym zasadne nesuhlasim, ze studiovy material postupne vydavany po vyjdeni albumu Cry of Love, Hendrixov odkaz poskodzoval. Albumy Rainbow Bridge a War Heroes, obsahovali vysokokvalitny material, ktory by bola rozhodne skoda nevydat. Napriklad skladby Izabella, Stepping Stone, Earth Blues, Hey Baby (New Rising Sun), Room Fool of the Mirrors, Pali gap, Bleeding Heart rozhodne Hendrixov odkaz neposkodzuju. Album Loose Ends uz za vela nestal, ale spominana Hendrixova tvorba, produkovana na sklonku jeho zivota, ktora sa nevosla na Cry of Love, rozhodne stala za vydanie.

Výborné album ,geniálního kytaristy . Sestavené z většiny skladeb které vznikly v roce 1969 . Většina skladeb se už objevila ať už oficiálně či jinak ,ale v horší kvalitě .Výborná je instrumentální Sunshine Of Your Love od Cream .
Skvělé skladby v současném zvukovém hávu ,jsou pro mně asi nejlepší deskou letošního roku . Nevím co by ji mohlo překonat . Od té doby co jsem si ji koupil se denně točí v přehrávači .
Jasných pět hvězdiček ,víc jich tu není .
reagovat