Cinderella - Still Climbing (1994)

Kdysi dávno, v památném a pro mě na nahrávky silném roce 1994 vykračuji si tak brněnskou Gagarinovou, vlastně už né, už nejsme za komančů, Kobližnou ulicí a v její dolní části krčím se maličkatý obchůdek z hudební tématikou. V zásobnících cd mi zrak zakotví na průměrném obale jakéhosi labyrintu s čouhajícím žebříkem, jako únikem ven. Vždyť to je nová deska jižanské popelky, okamžitě do ní, koupě tenkrát za dobrých 550,- (no fůj) a pak domů, zalézt, zalebedit a poslouchat. 22 let je Still Climbing jednou z mých nejoblíbenějších nahrávek z vlastní fonotéky, v pravidelných intervalech si ji ordinuji dokážu patřičně užít.

Vyprofilování se kapely ze sice jižanské, ale v začátcích ještě glamové bandy na debutu, přes z poloviny (osobní názor) lákavém Long Cold Winter, dále, silně bluesovém přerodu Heartbreak Station až k desce zmíněné, značí ekvivalent růstu maldého sportovce,přes fázi zrání, až k vrcholovým výkonům a odchodu na odpočinek. Odpočinek trvající pomalu čtvrt století.

Roztočená stará swingová deska nás přivádí na práh skladby Bad Attitude Shuffle- geniální energické erupce ve svérázném podání paní popelky. Plyn sešlápnutý na podlahu a míjející telegrafní sloupy v řinčícím motoru starýho cadillacku, takovou představu ve mě hudebníci právě vykreslují. All Comes Down- už ubere, krásně šlapající baskytara a dechová sekce vyloupnou refrén, který si nelze nezpívat. Talk Is Cheap- to je neskutečný emoční příboj nekončící energické sprchy, který na vás bude celou její hrací dobu dorážet, geniální riffové nájezdy a Keifrův hrdelní vokál s klavírní linkou útočí jako osmi metrový žralok. První jižansky znějící baladou je Hard to Find the Words- s houslovým doprovodem a klasicky texaským aroma, v dálce se lesknou ropné věže a zpoza nich vykukuje dokonalý Tomův hlas. Blood from a Stone- odstartují hammondky a melodická kytarová vyhrávka, vše do sebe perfektně zapadá, bubenické figury a silácké nasazení, spolu s rýmovanými slokami vytváří velice poutavou atmosféru, kapele šlape jako nikdy před tím. S úvodem titulní Still Climbing- si připadáte jako na bojišti severu proti jihu, individuální výkony pánů z Cinderelly mě dokáží okamžitě strhnout. Množství melodických linek, klavírní stopa, změny barev vokálu a zase to urputné nasazení, bomba. Freewheelin- platí za další rychlostní šlupku, opět kytarové spurty, které spolu s bicími krásně souzní a energie ze skladby stříká až do Houstonu. Balada č.2-Through the Rain- country styl kapele sedí jako ulitý, nástrojové bohatství posazené mezi dokonale proaranžovaný a originálně zkomponovaný song zanechává příjemné pocity. Easy Come Easy Go- provází opět dechová sekce a kapela zkouší wester skloubit s osobním pojetím hard rocku, že to jde bez problémů, o tom žádná. Nejdojemnější píseň si kapela schovává do závěru alba, ona The Road's Still Long- dá možná rozpomenout na Blaze or Glory od sólového Johna, má však vlastní ksicht a dostatek nosných melodií na to, aby dokázala krutě bodovat. Zvuk akustik, španěl a Tomův jižanský akcent, spolu s dámským přidaným vokálem v refrénu působí úchvatně. Tečku za albem provede hřmotnější Hot & Bothered.

Srdcovka ušmudlaná od popelu, z kterého právě vyhrabuju spousty hvězdiček.
reagovat

john l @ 11.11.2016 09:43:33
Cinderella je aspoň o supeň výš nad podobnýma americkýma kapela. Kámoš vždycky na adresu takhle znějících skupin suše poznamenal: Vždyť jsou to JIŽANI!!! A všem nám bylo jasný že tím má na mysli kvalitu kapel z téhle oblasti, která je vzácně vyrovanná. Hudebníci produkující podobný styl hrát umí a dobře.

horyna @ 11.11.2016 15:36:38
S poslední větou tvého textu rád souhlasím, pravdou je, že jsem ještě relativně špatnou jižaninu neslyšel.

steve @ 12.11.2016 07:19:52
Když bych měl srovnávat s nedávnými Poison, tak Cinderella se nachází na úplně jiném vývojovém stupni. Je hair metal zasáhl pouze okrajově, blues, country a povodí delty spřízněných Lynyrd Skynyrd jsou tou nejlepší známkou jejich tvorby. Tady se plný počet udílí snadno, protože tohle album znamená pro styl a kapelu v synonymu to co pro Dream Theater Scenes From a Memory.
Cítím to podobně.

horyna @ 12.11.2016 13:35:04
Porovnání s Dream T. je sice zvláštní, ale asi chápu kam tím míříš, vlastně jsi mi nahrál. Zapomněl jsem uvést, že na výsledném zvuku se podílela dvojice Duane Baron, John Purdell, zodpovědná třeba za No More Tear od Ozzyho, nebo právě Awake od divadelníků. Jejich zvukové ošetření mám moc rád, na kterém koliv jmenovaném díle.

V roce 1994 kdy deska Still Climbing vyšla se mnohé na hudební scéně změnilo.
Od vydání Heartbreak Station uplynuly již 4 roky,mnozí souputnící CINDERELLY již neexistují nebo živoří v malých klubech a tak snad proto si kapela dala takovou dobu na čas.
Na desce je již minimum odkazů na southern rock naopak deska je říznější,rockovější.
I když na desce nechybí klasické balady jsou tam skladby které jako by vypadly z repertoáru AC-DC(Hot & Bothered),ve skladbě All Comes Down mám zase pocit jako když se Angus & spol spojí s Aerosmith.
V Blood From A Stone,asi nejtvrdší skladbě na desce zase Keifer svoje hlasivky rozhodně nešetří,výborná je i titulní píseň alba Still Climbing.
Při prvním poslechu trochu schází jasný hit,co spolu s již zmíněnou změnou v hudební oblasti znamenalo přece jen mnohem menší prodeje desky než na jaké byla skupina zvyklá.
Možná proto od té doby kapela nic nového nevydala,vychází pouze Best of nebo živáky,naposledy Live At The Monehan Sun,na kterém je znát,že Tom Keifer už některé písně neuspívá.Bylo by škoda desku Still Climbing opomenout,je to dobrá deska a nezbývá věřit,že se něčeho nového od CINDERELLY ještě dočkáme.
reagovat