Belew, Adrian - The Acoustic Adrian Belew (1993)

Adrian Belew je známá hudební persona na rockové scéně. O jeho kvalitách nijak nepochybuji, i když se nedá jednoznačně říci, že bych se do jeho sólové tvorby nějak zahleděl a že by mě jednoznačně oslovila. V každé případě se jedná o universálně přizpůsobivého hudebníka, který se dokázal vejít do tak rozdílných hudebních pojetí, jako Frank Zappa, David Bowie, King Crimson, Talking Heads nebo Paul Simon.....
Album The Acoustic Adrian Belew jsem si koupil cíleně. Nebyl to vůbec žádný problém, protože v Bontonlandu ležel tento titul už delší čas bez povšimnutí.
Na jednom výběru jsem totiž objevil skladbu BURNED BY THE FIRE WE MAKE a ta mě absolutně uhranula nejen svou stavbou, ale i velmi přesvědčivou interpretací a tak jsem zatoužil zjistit, zda album bude obsahovat více podobných úderných skladeb pro akustickou kytaru, kromě toho jsem v setlistu objevil ještě moji oblíbenou skladbu IF I FELL od Beatles a tak byl ten zájem výrazněji posílen....

Jak bylo zjevné, album se skládalo z Belewových vlastních skladeb z různých období jeho kariéry, ale byly důsledně nahrány pouze za doprovody akustické kytary a jeho hlasu...

THE LONE RHINOCEROS začíná výraznou úderností, ale potom se zklidní v písničkářské výpovědí. Belewův hlas má v sobě zvláštní náboj. Nemyslím, že by byl nějaký výjimečný zpěvák, ale umí s hlasem výtečně pracovat a sdělovat pocity a myšlenky podobně jako Dylan, Lennon, Simon, Cohen, Reed nebo Harper. Skladba to potvrzuje v každém slova smyslu....

PEACE ON EARTH má trochu jiný kytarový doprovod, kde se k jiné technice doprovodu přidávají i jiné interpretační postupy, kde se objeví i falzet a dvojhlas - ten Simon a Garfunkel jsou v něm zastoupeni a nijak se tomu srovnání nebráním....

THE MAN IN THE MOON pikovaný doprovod kytarových akordů nám ukáže další odstín jeho sférického naříkavého interpretačního vkladu. Do hlasu vkládá dynamiku a naopak více údernosti do kytarového doprovodu, který získá více údernosti. Cítím z něho osamělost a smutek amerických písničkářů a přitom sílu vlastní osobnosti….

THE RAIL SONG kytarové intro zní skoro jako mandolína a rozkrývá zajímavou harmonickou proměnu. Zemitost doprovodu se blíží Kevinu Coyneovi, ale možná trochu i Al Stewartovi v nejlepších letech. Belew dokáže vyprávět kytarou a interpretací vlastní epický příběh a tu vnitřní sílu z něho cítím každým coulem....

IF I FELL interpretovat Beatles v coververzích je vděčné i nevděčné téma zároveň. V případě Belewa si troufnu říci, že tady se záměr vytvořit vlastní coververzi potkal s účinkem. Škoda, že už nezjistíme, co si o téhle podobě myslím John Lennon sám (McCartneyho názor mi není znám). Belew zachoval lennonovský nosový timbr a i v dvojhlasech je skladba hodně beatlesovská a líbí se mi, třebaže místy se Belewův hlas trochu chvěje (nevím, jestli je to dojetím). Myslím, že se tenhle softrockový evergreen povedl...

BURNED BY FIRE WE MAKE s touto skladbou alespoň pro mě přichází vrchol alba. Nádherné melodická linka v netypických akordických proměnách a navíc výtečně interpretovaná záležitost. Výrazné dynamické rozdíly a Belewův hlas, stejně jako jeho akustická kytara procházejí zajímavými proměnami. Ta refrenová údernost a přiostřený vokální projev jsou jedinečné. Mezihrová část s melancholickými tónovými proměnami v každém případě zasahuje.... Chce se mi říci, že tohle je jedna z nejsilnějších akustických skladeb pro kytaru a hlas, které jsem kdy slyšel (včetně Grega Lakea a Led Zeppelin)

MATTE KUDASAI skladba začíná skoro jako blues. Ale blues to není. Je to jen akustický derivát skladby, kterou Belew natočil s King Crimson (druhé generace). Krásná melodická struktura, křehká a otevřená a nosná svým hudebním základem, stejně jako netypickou interpretací. Nádherné melodické proměny akordických postupů. Velmi zdařilá věc....

DREAM LIFE další písničkářský přínos s lyrickou polohou. Skladba má křehkou kostru a silnou melodickou linku s tklivou harmonickou strukturou. Je něžná a subtilní, přesto ale není sirupovitě podbízivá, jako nějaký laciný rádiový muzak pro jedno použití.....

OLD FAT CADILLAC energičtější kytarový nástup s brnkanou částí, ale zároveň i s podmanivým doprovodem a řadou proměn. Interpretační přínos naříká a vypráví zároveň. V lecčems se mi do písně vkrádá Paul McCartney.... kytarové mezihry jsou ale čisté a precizně krystalické. V další části skladby skladby se promění v nějakou obžalobu, v níž se vykřikuje a cíleně zasahuje a obnažují se citlivé pocity.....

CRYING naříkavá skladba, kterou známe my starší z podání Roy Orbisona, do jejíž interpretace vložil Belew svůj emocionální prožitek, i když ale Orbison zpívá přece jenom vroucněji, ani tato skladba není marnou podobou vyjádřit svoje pocity s ohledem na klasiku...

MARTHA ADORED závěrečná píseň je trochu okořeněné studiovou elektronikou zpožďovaných tónů kytarového doprovodu. Smazává se zde jasná melodická linka a spíš bychom mohli hovořit o nějakém pokus vyrovnat se se zvukovými proměnami v písňové podobě. Zvláštní, i když jsem přesvědčen, že na albu jsou lepší skladby…

Album s čistým bílým obalem (podobně jako beatlesovské bílé album), které se dá v prodejně s hudebními nosiči snadno přehlédnout. Jsem rád, že jsem si ho pořídil, drtivá většina písní mě přesvědčila o legitimitě akustického Belewova pojetí, ovšem jak už jsem napsal – jednoznačně vévodí BURNED BY FIRE WE MAKE!
Čtyři hvězdičky!

reagovat

@ 21.02.2012 19:26:12
hmm.. dost pochybuju ze by tu tohle jeho CD nekdo znal..
ostatne v tom samym duchu je i CD: Belew Prints - The
Acoustic Adrian Belew, Vol. 2

PS: Taky bych dal 4* - i kdyz u akustickyho alba slozenyho zpravidla pouze z prevzatejch skladeb je hodnoceni dost sporny..

Petr Gratias @ 22.02.2012 19:46:38
Zdravím Ufologa....
no, trochu jsem váhal s tím hodnocením vnitřně...
ale vzhledem k tomu, že 3 hvězdičky dávám věcem, o kterým jsem méně přesvědčen, tak jsem se nakonec ustanovil na čtyřech.
Ta poznámka s těmi covery je ovšem namístě.
BURNED BY FIRE WE MAKE to ale u mě vyvažuje...

@ 22.02.2012 20:05:12
jasne.. ja tohle album posloucham taky opravdu hodne casto a osobne ho povazuju za perfektni, takze spravne bych mel dat 5* ale vnitrne tak nejak nemuzu.. nejak to proste nejde kdyz sem dal 5* treba II. Zeppelinu..
Ono cely tohle hvezdickovani je dost pofiderni.. hodnotit album jen podle toho jak je napr. v rockovy hudbe inovativni si samozrejme netroufam, takze do velky miry prakticky hvezdickuju hlavne podle toho, jak se mi osobne libi - jak casto ho posloucham