Cross, David - Testing to Destruction (1994)

Od Davida Crosse mám zatím pouze toto CD a jeho další tvorbu dosud neznám. To, co slyším na tomto albu, ale plně uspokojuje mé progrockerské choutky.

Úvodní poněkud nervní Learning Curve se vyznačuje tichými úseky během Dillonova zpěvu, které střídají dravé hardrockové pasáže. Uprostřed potom zazní až industriální kytarové sólo, které vystřídají svým nevtíravě melodickým sólem klávesy - zajímavý kontrast.

Ještě zajímavější je následující Calamity, ze které napětí a drama přímo čiší a oboje v závěru za skřípění kytary náležitě graduje.

Welcome To Frisco je v úvodu a závěru dost strašidelná, mezi tím je k slyšení klidná melodie, kdy se nad rytmickým spodkem vznáší kytara - tak trochu raní Tangerine Dream.

The Affable Mister G. se zkresleným zpěvem přidá do kroku, prim opět hraje parádní kytara.

The Swing Arm Disconnects je další zajímavá elektronicko industriální vložka plná drobných nápadů a tudíž dobře poslouchatelná.

Hitem (tzn. kdyby se vybíralo na singl) tohoto alba je bezesporu nejmelodičtější a nejzpěvnější věc Tripwire. Ale nejde o žádnou podbízivou písničku, ale o příjemné a promyšlené zpestření. Zde jsou konečně k zaslechnutí také Crossovy housle a příjemné dvojhlasy.

Instrumentálka Cycle Logical už dává Crossovu hlavnímu nástroji dobře vyniknout. Hned po ní následuje titulní sympatická zběsilost, trochu ve stylu skladby č. 5.

Abo je svými více než dvanácti minutami nejrozsáhlejší. Kromě mírného vlivu world music v úvodu zde uslyšíme nejlepší zpěv. Celkově jde o skladbu poměrně klidnou s jistým vnitřním pomalu gradujícím napětím na způsob Ravelova Bolera. I když používá již dávno odzkoušené a mnohokrát použité postupy, má svou vlastní atmosféru.

Na Testing to Destruction neshledávám slabých míst, album je hodně nápadité, rozmanité, hráčsky i autorsky výborně odvedená věc.


reagovat