Hughes, Glenn - Feel (1995)

Glenn Hughes je pro mne persona obrovského významu a jeho značnou oblíbenost dokladuji množstvím jím pořízených nahrávek. Jeho hlasový projev mi imponuje už od dob Deep Purple a mohu i některá alba z konce 80-tých, či začátku 90-tých let, která nazpíval. Ovšem to pravé a kvalitní mám za to, že se odehrává především na jeho sólových pracech. A jedné z nich, desce Feel náleží přední místa nejen jeho katalogu. Vidím v ní naprosto úchatnou koláž všemožných stylů (funky především), které zde mistr nechal zcela svévolně vplout do vlastntní tvorby a kteréžto tuto desku dá se říci udělali.

Z úvodní Big Time- ještě nemám ten pravý a silný pocit, píseň má dle mého slabý tah na bránu, i kytara mi přijde jaksi utlumena, sbor sic solidní, přesto...
Zato druhá Livin' For The Minute- to je srdcovka číslo jedna, zvonivá akustika, táhlé sólo, vysoce jímavý Glennův přednes, zajímavé tempo a vytažená basa, do refrénu se pak přechází s větší intenzitou i jiným barevným odstíněním, bravo.
Emoce na vrcholu při třetí Does It Mean That Much To You?-Pat Thrall kouzlí svou sametovou akustikou a basa skvěle swinguje, funky se klube na povrch, ovčem čistá radost se dostaví v bridge i následném, emocemi přetékajícím chorusu, je vymalováno.
Zženštilý, v tom nejlepším, (v tomto případě nejslušivějším) slova smyslu, Hughesův soulový projev, námi proplouvá při poslechu skvostně zaranžované písně Save Me Tonight- podepřené klavírní melodií i saxovými party.
Rockový důraz pulzuje v pětce Redline- Hughes hýří všemi odstíny své nezaměnitelné vokální kreace, do refrénu se opírá celý hudební ansámbl a nezkutečný drajv cáká všude okolo.
Saxofonové entréé a soulový výraz plně vložený do služeb písně Coffee & Vanilla- v sobě spojuje mnohé, funky i fusion, basa načichlá jazzem, padající akustika a když mistr cituje název písně, odevzdaný výraz putuje k nebi. Tohle se musí slyšet.
Rázná Push- stojí rovněž na samém vrcholu alba, Hughes tvoří skladbu zcela novými prostředky, energii a jasný funky rytmus kočíruje s neutuchající vášní.
Osmá She Loves Your Money-spojuje opět několik odvětví, živočišný chanson či inteligentní pop zde mají své zastoupení, stejně jako pulzně jazzující rytmika.
Sametová precizní basová práce a funky kytara, ve společnosti Glennova řízného přednesu i barevně vyvedeného sborového vokálu, to je Speak Your Mind. Z písně doslova sálá teplo a duševní propojení hudebníků samotných.
Talkin' To Messiah- do závěru solidně přitvrdí, programing rychle střídá hutný groove celého bandu a Hughes vyvádí jak nikdy, bože, to je pěvec s velkým P!
Wonderovka Maybe Your Baby- ještě potvrdí již tak kladný dojem z alba, svým naprosto svéhlavým přepracovaným uchopením.

Na Hughesovi, mám krom jeho vytříbeného vokálního projevu také velmi rád skutečnost, že se v mém pohledu prostě neopakuje. Následná kolekce o rok mladší Addiction, operuje se zcela jinými prostředky a jako by chtěla úplně popřít to, co pan zpěvák předvedl zde. Dnes ovšem již víme, že hned album následující, se volně vrací k melodičtějším struktůrám a deska vyznívá opět více uvolněně.
Tudíž je vlastně jasné, jakou příští si od Glenna poslechnu posléze :-)
reagovat