Hughes, Glenn - Addiction (1996)

Deskou Addiction jsem zprvu příliš nadšen nebyl, po soulovém funky výletu Feel, to byl rázný obrat jiným, zemitějším směrem. Z alba dokonale vyzařuje síla a chuť (znovu) tvořit hard rock toho nejčistšího zrna, působí dosti silově, občas i drsně, přesto nápady a melodiemi deska jen hýří a po důkladném ponoru se vlastně nakonec poslouchá sama.

Kdybych měl vypíchnout nějaké sklaby, pak se nejspíš prvotně zaměřím na tu jemnější část alba, kterou reprezentují, bublající basou, sekanými rytmy a krásně melodickým chorusem opajcovaná Madeleine, hned následující osobitá Talk About It, táhlá, intenzivní a stupňovitá Blue Jade- s krásně bloumající Bonilovou kytarou a samozřejmě poslední vláčná I Don't Want To Live That Way Again.

Tu ráznější tvář pak prezentují písně: Death Of Me- okamžitý úder, s parádní akustikou a intenzivně pějícím Glennem, druhá Down- potemnělá záležitost, v níž naléhavost tvoří prvotní plán. Velice oblíbená, funky načichlá, přesto zjevně rockující I'm Not Your Slave, řízná Cover Me a hlavně aromatická jízda Justified Man.

Podobně jako album Soul Mover, je i Addiction tou pravou symbiózou, v niž se daří širokému spektru Hughesových nápadů vše patřičně vyvážit a klady a zkušenosti zůročit na svou stranu.4,5

reagovat

EasyRocker @ 12.09.2016 12:57:38
Parádní, drsná, ostře vyleštěná deska, ta tvrdší Glennova partie. Klidně bych dal možná plný počet, musím to zase vytáhnout z police :-) Díky za recenze tohoto mistra.

horyna @ 12.09.2016 14:10:35
Hughes je prostě borec v letech s velkým B. Hlas mu slouží stále náramně a pořád dokáže složit úchvatnou písničku, tohle je opravdu žula, tvrdá, tvrďácká, ale ne prďácká :-)

dan @ 08.02.2017 07:27:03
Death Of Me mě odstřelila od repráků na pět metrů, ta deska nemá chybu. Tvrdá, zatemnělá, technicky komunikativní. Úplně vídím Glenna ve studiu jak ten mikrofón svým řevem dere na cucky.*****