Ayers, Kevin - Whatevershebringswesing (1971)
Side 1
1."There is Loving (Ayers)/Amongst Us (Bedford)/There is Loving (Ayers)" (3:04)
2."Margaret" (3:20) (Ayers)
3."Oh My" (2:59) (Ayers)
4."Song from the Bottom of a Well" (4:37) (Ayers)
Side 2
1."Whatevershebringswesing" (8:13) (Ayers)
2."Stranger in Blue Suede Shoes" (3:24) (Ayers)
3."Champagne Cowboy Blues" (3:56) (Ayers)
4."Lullabye" (2:14) (Ayers)
Obsazení:
Kevin Ayers / vocals, guitar, bass (6)
David Bedford / keyboards (1,2,5,6,8,12), orchestral arrangements
Mike Oldfield / bass (1,3,4), guitar (5,7)
Dave Dufort / drums (1,4,5)
William Murray / percussion (2,3,7)
Tony Carr / drums (6,12)
Robert Wyatt / Harmony vocals (5)
Didier Malherbe / saxophone (1), flute (8)
Gerry Fields / violin (3)
Johnny Van Derek / violin (2,7)
Mám v přehrávači album extravagantního zpěváka a muzikanta z bohaté a dodnes ceněné Canterburské líhně šedesátých let, který prošel základním stavebním prvkem tohoto hudebního vření - kapelou The Wilde Flowers, a pak byl ještě u zrodu legendárních Soft Machine. Jenže jejich stále jazzovější orientace a vedle bubeníka Roberta Wyatta také málo vokálního prostoru mu asi nebyly moc po chuti a proto se vydal na sólovou dráhu. Zde mohl uplatnit svůj talent pro křehké melodie stojící na jeho nezaměnitelném hlubokém hlase i vlastní pojetí alternativní rockové tvorby.
Album Whatevershebringswesing je v pořadí třetí Ayersovo a tvoří jistý mezník v jeho tvorbě. První dvě desky totiž vedle silných motivů ještě hojně obsahovaly prvky toho, co se rozhodl opustit v Soft Machine – hlukové pasáže, které jejich tvorbu řadily do hodně alternativních a experimentálních sfér. Na hodnocené desce se autor více zaměřil písňovou tvorbu, ale velice sotisfikovaně zaranžovanou, zasahujících do řady hudebních žánrů a protkanou nezvyklými zpestřeníčky. Později už směřoval k mainstreamu, i když se jeho součástí nikdy nestal.
Impozantní otvírák "There is Loving/Amongst Us/There is Loving" má orchestrální aranžmá (dechy a vokály) s kratičkou kakofonickou vložkou před polovinou této trojskladby. Můžeme v něm zaslechnout ozvěny např. Blood, Sweat & Tears či Atom Heart Mother. Pomalá "Margaret" působí hodně ospalým dojmem a já ji mohu (jako jedinou) klidně přeskočit, aniž bych měl pocit studu. Opětovné probuzení přichází se swingově tanečně laděnou "Oh My", ve které slyším odkaz na When I'm Sixty Four. "Song from the Bottom of a Well" je tajemné odříkávání textu na pozadí lehce rockového komba s kvílením a vrčením kytar.
Druhá strana LP začíná titulní písní. Ta je nejdelší na desce, ale jejích osm minut nikterak nenudí. Křehká pomalá melodie, skromné aranže, laskavé kytarové sólo – na všechno je dost prostoru a stejně je mi líto, když píseň odchází doztracena… "Stranger in Blue Suede Shoes" je další melodický kousek (tentokrát ve středním tempu) jaký mohli klidně vystřihnout v té době Velveti. Kevin napůl zpívá, napůl hovoří. Klávesy v jedné chvíli postupně šplhají do výše a posluchače napínají, kam až(?). Ani westernovka s houslemi "Champagne Cowboy Blues" nikam nespěchá, zato se dočkáme regulérního, i když hodně ležérního zpěvu a zajímavé vložky - ve druhé polovině písní propochoduje zprava doleva jakýsi hudebně zábavný a možná i maškarní průvod. Kdo si pustí desku před spaním, když už leží v posteli, uvítá závěrečnou "Lullabay" – no nevím, jestli to náhodou není spíš variace na Erika Satie podbarvená zurčením potůčku.
Whatevershebringswesing bylo první album od Kevina Ayerse, které se mi dostalo do ruky. I to zřejmě bude důvod, proč mě baví z jeho tvorby nejvíce. Zároveň završuje úvodní trilogii jeho desek, která byla výjimečná a (jak se později ukázalo) nepřekonatelná. Proto hodnotím maximem.
Na CD z roku 2003 jsou ještě tři bonusy.
9. Stars (Single) (3:32)
10. Don't Sing No More Sad Songs (3:46)
11. Fake Mexican Tourist Blues (4:38)
12. Stranger in Blue Suede Shoes [Early Mix *](3:19)
Mě neruší, dokonce mi ani nevadí, jak to někdy u nevhodně zařazených bonusů mívám. Zde je pouze zmíním, hodnotit je nebudu, protože jsou nad rámec původního LP z roku 1972. Jenom konstatuju, že já bych je (kromě č.12) zařadil mezi strany A a B původního řazení na LP, kam by vhodněji zapadly a nenarušily koncepci alba. Ale to už je na každém soudruhovi, jaký má vkus…
reagovat
Voytus @ 23.10.2019 09:19:16
Pro mě asi nejlepší Ayersovo album. Titulní je skvělá, Oldfield tu vystavěl vážně zajímavé sólo - nedrží se pentatonických boxů, ale pracuje přímo s akordy. Jinak tím vším krásně proplouvá Ayersův smysl pro humor, nejvíc znát v bonusové Fake Mexican Tourist Blues (linka Hey Mister, do you like my sister? Her name is Dolores, she likes pretty "kolóres" mě pobaví spolehlivě pokaždé). Stars bych neváhal označit za nejchytlavější kousek (zvažovali jsme ji udělat s Flower Cover, pak se na to nějak pozapomnělo - asi bychom byli tady v ČR jediní, stejně jako se songama od Hawkwind či Family).
luk63 @ 23.10.2019 22:03:03
Budete někdy s Flower Cover hrát na Sokolovsku? Zúčastnil bych se v hledišti.
Voytus @ 24.10.2019 11:16:35
luk63: Tam jsme ještě nehráli - pokud by to někdo zorganizoval, tak samozřejmě rádi. Teď nás čeká 2.11. Starý Plzenec, ale 25.4.2020 se chystá narozeninová akce jednoho našeho známého v Teplé. To už by snad šlo, ne?
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x