Blind Guardian - Tales From The Twilight World (1991)

Poslední dobou mě strašně baví vracet se do své hudební minulosti. Připomínat si nahrávky z "dětských" let, (pochopitelně jen ty, v aktuálním věku pro mne ještě akceptovatelné), které voněly nenapodobitelnou poznávací aurou mládí. Člověk měl doma sotva pár nahrávek na kazetách, které si přesmahnul od starších kamarádů, poslouchal je pořád dokola a bylo mu vcelku jedno, jaká hudba se z reproduktorů line (a že to byly někdy pořádně odstrašující kousky:-). Potřeba postupného rozrůstání a budování vlastní sbírky šla pocítit už tenkrát. Buď to v sobě máte, nebo ne. Buď vám tato vlastnost vydrží po celý život, nebo začnete odpadávat jako většina vašich tehdejších vrstevníků. Někteří z nich to zabalili hned po vojně, někteří krátce po navlečení manželského chomoutu. My největší nadšenci, kteří se s muzikou sžili v pomalu užším svazku než je ten po-svatební, hudbou žijeme, usínáme s ní, je naším dením chlebem, radostí, rozkoší a hlavně láskou.

Nedávno jsem zcela náhodně procházel nabídku Music Record, kde jsem mimo jiné narazil na německé Blind Guardian. Okamžitě jsem si vybavil rok 1991, kdy byla tato nahrávka už čerstvě na trhu a mně a parťákovi ji nahrál chlápek, kterého jsme objevili přes inzerát a který se "přiživoval" kopírováním muziky druhým na kazety. Deska Tales From the Twiligh World nám zněla geniálně tehdy a domnívám se, že plně obstojí ve zkoušce časem i dnes. Stále si myslím, že jde o jednu z nejlepších desek, kterou slepý strážce ve své dlouholeté kariéře vypustil. Oproti prvním dvěma dílům jde sakra poznat, jak velký krok kapela udělala. Invenční snahy podnítily kluky z Krefeldu k mnohem detailnějšímu kompozičnímu záběru. Jednotlivé skladby pak získaly daleko více odstínů, vrstev i struktur. Melodické linie se navzájem překrývají, tempové obměny se střídají v daleko širší míře než u desek předchozích a nástrojové obsazení se obvyklým měřítkům daným pro takovýto stylový rámec začíná jasně vzdalovat.

Album startuje dvojice hymnických perel Traveler In Time a Welcome To Dying. Dodnes patří obě skladby z katalogu skupiny k vůbec nejoblíbenějším a koncertně nejžádanějším. Jejich svižné dráždící tempo, zvukové aroma přelomu osmdesátých a devadesátých let a spousta skvělých přechodů, vyhrávek, sól, sborových nápěvů a strhujících refrénů, plně prezentuje ono skutečné nadšení čtveřice mladíků, kteří se zakrátko stanou jednou z největších kapel svého druhu. Ale není to jen tato dvojka, která by snad měla představovat ten nejlepší vzorek alba. Z dalších stop tu můžeme najít překrásnou baladu Lord Of The Rings, velkolepou hymnu Lost In The Twilight World, v níž si vokální duet s Hansim znovu střihl i Kai Hansen, futuristické Tommyknockers, či nabušenou Altair 4. Poslední The Last Candle je pak tou pravou sborovou hymnou, prezentující nastolený styl kapely jako ten nejvhodnější.

Tales From the Twilight World je první dospělou deskou Blind Guardian. Dodnes platí za synonymum pro rychlou, speed metalovou muziku výborné kvality. Jde o album, které je až po strop našlapané hity. Album, v němž se proudy mladické euforie taví do mohutných melodických kaskád a hromově úderných sborů s jasně zapamatovatelnými refrény
reagovat

steve @ 26.08.2020 09:48:09
První metalová recenze po hodně dlouhé době. Pomalu to začíná vypadat, že tento směr už nemá na Progboardu žádné zástupce. Škoda. Na BG si cením jejich nezdolnou vůli. Nikdy nesešli ze své cesty podobně jako mnoho jiných. Taky proto jsou stále tak úspěšní.

legolas @ 26.08.2020 18:36:05
Ten obal, ten obal........to je mistrovské dílo!!!!!!!!

john l @ 27.08.2020 12:16:15
Legolasi říká ti něco jméno Andreas Marschall?

Tales From the Twilight World nebylo vyloženě takovým zklamáním, i když jsem už trochu cítil, že ty nejlepší desky mám za sebou. Zde je patrný vliv ještě hodně ranných Halloween, ale už se snažili dělat skladby také složitější a jejich poznávacím znamením začali být také mohutné sbory, které prvně domunují skoro na celé desce.
Traveler In Time a Welcome To Dying jsou speedové vypalováky. Pamatuji si jak se u Welcome to Dying na koncertě v Pardubicích v roce 2003 protrhla bariéra a musel se dokonce na pár chvil přestat hrát, než přišel pořadatel a ten to zklidnil...při další písni se sice dav opět rozvášnil, ale již nedošlo k protržení. Na to si vždy vzpomenu když ji slyším.
Třetí skladba Weird Dreams je jakousi instrumentální vatou, což se na pozdějších albech nevyskytuje.
Lord of the Rings jsem prvně znal jako akustickou předělávku na Forgoten, kde je mnohem procítěněji zazpívaná a její aranže je pohádkovější než tady.
Goodbye my Friend jede ve šlépějích prvních dvou a Lost in the Twilight Hall je určitě nejlepším kouskem alba. Je navíc obohacena vprostřed písně duetem Hansi versus kai Hansen, který jim na prvních třech albech hostoval a jistě jim pomáhal a tak trochu i kecal do řemesla...proto ta podobnost s ranými Helloween.
Tommyknockers není ničím zajímavá, je to jen další mašina, akorát tentokrát ji chybí chytlavý refrén, jako u předchozích.
Altair 4 považuji za další vatu. Závěr zachraňuje opět chytlavá hitovka The Last Candle. Jedna z dalších písní, kde jsou hlavní melodie tak chytlavé, že dokáží strhnout skoro každého na koncertě a přidává svůj hlas do armády fanoušků.
Přídavek Run for the Night, nijak zvláštní skladba zahraná naživo.
Přemýšlím teď nad hodnocením. Není to nejhorší album, ukázali zde své nejsilnější stránky, které dávají tušit, jak se budou vyvíjet dál, ale je tu taky pár věcí, které nemusím a kterým chybí ještě nějaký ten kus ke klasickým počinům B.G.
Sečteno: 5 perfektních hitovek, jedna průměrná balada, jedna průměrná speedovka a 3, naštěstí krátké výplně...3-4, ale že to jsou ti, na nichž jsem dospěl...tak 4:)
reagovat

martin69 @ 12.08.2010 09:57:28
Zase se tak nějak shodujem . První co na téhle desce uhodí do očí je velmi pěkný obal . Škoda že se nedá půlit ,dal bych 3,5 . Vliv Kaie je znát ,ale troufnu si říci že ku prospěchu věci .