Blind Guardian - Somewhere Far Beyond (1992)

Somewhere Far Beyond je poslední deskou, kterou ohodnotím plným počtem a zaslouženě.
Je asi nejbarvitější deskou v historii a vnímám ji jako významný přerod kapely a postupné zbavování se nálepky "další německá spíďárna".
Nechybí tu samosebou klasické rychlejší kousky, ale již se nejedná o mašinu od začátku do konce, ale ony rychlejší kousky jsou obohaceny o změny temp, různé přechody a také již tradiční sbory. Mluvím především o Time What is Time, kde úvod obstarává vybrnkávání akustických kytar a poté až trashový nástup kytar. Podobnými jsou ještě Journey Through the Dark, The Quest For Tanelorn, kde si vystřihl sólo na kytaru Kai Hansen (jeho poslední studiová spolupráce s kapelou) a kterou zdobí výrazný refrén. Dále dravá, svižná Ashes to Ashes a titulní kompozice Somwhere Far Beyond, opět bohatá na děj a melodie a uprostřed okořeněná sólem na dudy. Všem zmiňovaným nechybí chytlavý a vznosný refrén.
Produkce alba je mnohem výraznější, než na předchozích deskách. Ve skladbě Theater of Pain začali prvně koketovat se symfonickou aranží, která je velmi povedená a kterou plně rozvinuli na albu A Night at the Opera (2002).
Za klenot alba pak považuji dvojici skladeb The Bard´s Song. První, The Bard´s Song - In the Forest, je jedním z největších hitů kapely a stala se nedílnou součástí každého vystoupení kapely, kde se publikum chápe zpěvu a mnohdy ji odzpívá celou i bez Hansiho větší podpory. Její hlavní kouzlo tkví především v onom živém podání.
Druhou je The Bard´s Song - The Hobbit. Je jednou z nejzajímavějších skladeb od Blind Guardian. Kolik melodií se jen může vejít do tří minut a 52 vteřin. Má opravdu zvláštní, chvílemi až valčíkový rytmus a posléze se nastartuje na několika vteřinový běh a pak zas zpět k pomalejšímu rytmu...má nejoblíbenější skladba z alba. Škoda že není moc hraná živě.
Cd je obohaceno o tři bonusy.
Prvním je příjemná coververze Spread Your Wings, kterou věnovali památce Freddiemu Mercurymu, který v době natáčení alba zesnul.
Druhou je nepříliš chytlavá a nepříliš zajímavá předělávka od skupiny Satan a třetím je celkem zbytečná "classic version" skladby Theater of Pain, která se od verze na albu příliš neliší.
Kapela během čtyř let hudebně vyrostla, získala jistotu ve skládání kompozic, a asi nejvíc se vyvinul sám Hansi, který se od alba k albu zpěvně zlepšoval a předvádí opravdu pěkný výkon. Kapela se začala také více odlišovat od skupin typu Gamma Ray a Helloween.
Samotná deska nemá slabé místo, je barvitá a nese hlavní elementy ,jak staršího období, tak i novějšího období skupiny a odstartovali jí řadu, řekl bych a nebojím se toho, vrcholných desek evropského Heavymetalu, kterými předstihli i Helloween.
reagovat