Orphaned Land - El Norra Alila (1996)

Oproti prvnímu death-doomovému albu "Sahara" dochází k markantní změně stylu na "orientální metal". Jeskynní chropot Kobi Farhiho je částečně nahrazen čistým zpěvem, zlepšil a obohatil se zvuk (především o tradiční nástroje). Líbí se mi také agresivní bubny a hlavně výborné KYTAROVÉ RIFFY, kterých je tu bezpočet.

Texty, stejně jako názvy skladeb, jsou částečně anglické, částečně hebrejské. Ty hebrejské nabízejí velmi originální pojetí lidových popěvků na akustickém i elektrickém podloží. Vyzdvihl bych především "El Meod Na'ala", se zajímavým sborem a silnou kytarou.

Je tu také několik krátkých instrumentálek, které tvoří přechod mezi pomalejšími a rychlejšími skladbami. Některé skladby plynule přecházejí v jiné ("The Path Ahead"/"The Never Ending Way") a dohromady tvoří velmi konzistentní celek.

Deska nabízí tolik originálních nápadů a proměn, že skoro není šance se u ní začít nudit. Ne každému asi sednou stále ještě vcelku hojné death-metalové pasáže, ale ty k desce prostě patří také díky nim vše drží pohromadě.

Nebýt ještě vybroušenějšího klenotu v podobě následujícího alba "Mabool" (2004), hodnotil bych plným počtem.

P.S.: favorité: "Find Yourself, Discover God", "Like Fire to Water", "The Evil Urge" a "A Neverending Way".
reagovat