Impellitteri - Stand in Line (1988)

Tvorbu amerického lukostřelce Chrise Impellitteriho jsem svého času vcelku mapoval. Jeho dvorním zpěvákem a průvodcem se na úctyhodnou etapu, dá se říci od druhé desky do dneška (nějaká vyjímka zde byla, myslím album System X) stal výborný Rob Rock. Taková Screaming Symphony byla jednu dobu mou velmi oblíbenou, ale první a jedinečnou, do dnešních dnů absolutní a zůstavší náhravkou je oceňována prvotina, nespoutaná hard n heavy vychřice Stand in Line.

O jejím prvenství u mne rozhoduje několik faktorů. Za a) je to stylové posezení alba, které pramení v klasické hard škole a umě ji Chris roubuje na svůj ostrý heavy styl. Průnik těchto dvou kategorií pak vytváří zvláštní a omračující pnutí, které si mě k sobě přivinulo a i po letech vykazuje ohromnou vnitřní sílu. Jelikož na deskách dalších se už kytarista více uzavírá do rychlostní metalové slupky a rozdílnost, či variabilitu, aby člověk pohledal kukátkem.
Za b) pak mezinárodní obsazení kapely, kde každý instrumentalista je personou ve svém oboru a vzájemná chemie zde funguje na výbornou.
No a za c) a to především, účast monumentálního pěvce Graham Bonneta povyšuje tento album o dvě třídy vzhůru. Dodnes mám za to, že lepší výkon Graham nepodal ani u Ritchieho, ani u Michaela, sólově nevyjímaje (samozřejmě neznám zdaleka vše).

Údery zvonu, mocná klávesa, Grahamův jekot a je tu titulka Stand In Line- přídavné jméno této skladby jest- dokonalá.
Pro ty, jimž originální popová verze písně Since You've Been Gone od Rainbow nevoní, tu máme na porovnání malinko razantnější Impellitteriho verzi novou.
Od třetí Secret Lover- začíná totálně divoká jízda na horské dráze, klasicistní kytarové attacky, klávesové zahuštění a bicí dusot v poutavě aranžované skladbě vsazené do Grahamova rázného přednesu, nenechá vaše nohy ani chvíli v klidu.
Nepatrné rozjímání u instrumentální malby Somewhere Over the Rainbow má za úkol připravit diváka na "totální nasazení", které přijde s divokou Tonight I Fly. Hard rock sedmé dekády v mocném klávesovém oparu, s důkladným akustickým aranžmá a z posledních sil se vydávajícím Bonnetem.
White & Perfect- po krátké Chrisově klasické epizodě zrychlí v riffových obrátkách a metalová zarputilost se snaží vytlačit rockovou zdobnost, ale naštěstí se nedaří, kytarista disponuje arzenálem s nejednou překvapivou chvílí.
Že deska dokáže pohladit i atmosférou, dokazuje sedmá Leviathan- démonická pochodová záležitost, v níž každý muzikant dostává svůj prostor.

Chrisův vzor Ritchie Blackmore se zde zhmotnil v tvarech naprosto dominantních a proto je nahrávka určena všem milovníků tvrdších Rainbow, ale i Deep Purple především.
reagovat

steve @ 11.12.2016 14:36:02
Impellitteriho hudba často sklouzává k opakování, jak kdyby jela ta samá písnička furt dokola. Bonetovi desky jsou určitě lepší než Rockovi, jen škoda že jsou pouze dvě. Z těch posledních jsem projel Wicked Maiden a ta už s rockem jako stylem nemá prakticky nic polečnýho, jen metal a metal.

Snake @ 11.12.2016 16:36:28
Pohříchu jediné Chrisovo album, které jsem slyšel. Kdysi dávno jsem ho měl na nějaké kazetě. Since You've Been Gone se mi docela líbila, ale původní verzi jsem v té době vlastně ani neznal...

horyna @ 11.12.2016 16:49:07
Debuty nebývají až na vyjímky zvlášť oslnivé, Chrisovi se ale právě zde povedlo to co už později tak silně nezopakoval. Nevím jestli je to Bonettem, dobou, zapálením, nebo ... Stand in Line prostě šlape exkluzivně.

domy @ 12.12.2016 15:42:48
Díky za recku. Kdysi dávno jsem měl nahranou videokazetu klipů a tenhle byl první. Bohužel jsem nikdy nevěděl jak se kapela jmenuje a Bonneta jsem neznal. Je takovým mým koníčkem shánět alba právě podle těchto starých a téměř mnou zapomenutých nahrávek. Když jsem si přečetl název kapely a alba, tak to ve mě vyvolalo pocit, že bych to mohl znát. Kouknul jsem na Youtobe a ejhle - je to onen klip. Ještě jednou díky. Zase mám co shánět.

Mohyla @ 12.12.2016 17:26:46
domy- >> odkaz

horyna @ 12.12.2016 18:04:49
domy: není zač, zase jedna potěšená duše:-) až budeš desku vlastnit, napiš pár pocitů. Jestli se ti ale líbí skladba první, z alba budeš nadšen, na to dám krk

horyna @ 12.12.2016 18:07:58
Předpokládám, že je to tenhle: >> odkaz
co říct, prostě klasika, mě se líbí, Bonnet svým mocným hlasem jako kazatel rockové víry:-) paráda