Tangerine Dream - Cyclone (1978)

Němečtí (jak se za nás tehdy ještě říkalo „západoněmečtí“) elektroničtí kouzelníci Tangerine Dream, pokud se dobře pamatuji, byla první skupina, která v sedmdesátých letech pro mě znamenala opravdovou revoluci tím, že používala nejen synthesizery, ale i tónové generátory a první sampling v takové míře, že byli zcela nezávislí na klasických nástrojích a dokonce dokázali nahrát i elektronické percussion, což do té doby nikdo nepovažoval za možné a bicí podle mínění mnoha hudebníků a hudebních posluchačů si nedovedl představit nikdo v nějakém elektronickém nahrazení. Tím, že byli pro mě „první“ mají dodnes u mě jistou úctu a respekt, i když jejich hudební produkce je opravdu masivní a nekonečná a možná by se s odstupem let dalo tvrdit – že mnohdy i zbytečně přebujelá….
Album Cyclone podobně jako předtím Alpha Centauri nebo Stratosfear jsem považoval za velmi zajímavá a protože Tangerine Dream nepatří na Progboardu mezi nějak zvláště sledované kapely, rád přijdu se svou troškou do mlýna…

BENT COLD SIDEWALK – elektronicky preparovaný lidský hlas nám nabídne zvláštní tónově modulovaný zvuk, který je vzápětí následován výrazným soundem sevřeného tvaru, kam ovšem pronikají vedle elektroniky i klasické nástroje. Kapelu posílil Angličan Steve Joliffe (bývalý člen Steamhammer), který do elektronického soundu vnesl klasické prvky se svým saxofonem a různými flétnami a nutno podotknout, že v mnoha případech pojetí hudby více „polidštil“. Klaus Krieger zda hraje party bicích nástrojů, jejichž korpusy byly z polyesteru (!), což bylo tehdy něco opravdu neobvyklého. Dlouhé plochy elektronických instrumentů nastolují onen ortelný pevný harmonický základ a zpívané hlasy, třebaže jsou v angličtině, nezapřou v sobě onoho germánského ducha – nejenom ve způsobu interpretace, ale i v německém patosu, který lze v úvodní více než třináctiminutové kompozici kapele těžko vyčítat. Edgar Froese, Chris Franke, ale i Steve Joliffe ovládají nekonečně dlouhý seznam elektronických nástrojů a komponentů a tak se uchýlím spíš k drobným postřehům, než k nějakým hlubokým ponorům do téhle zvláštní hudby. Elektronické percussion a bzučení synthesizerů je doprovázeno příjemně znějící flétnou, která se jako osamělý čmelák vznáší nad nedozírným lánem elektroniky, která je modulována do nejrůznějších hudebních obrazců a svým pojetím vedle chladného soundu může naopak přivádět svou pozornost daleko od břehů Rýna až do arabského orientu, který zde místy cítím docela výrazně. Tajemný šepot má pinkfloydovský odér („Silence in studio“ z Atom Heart Mother). Elektronický mlýnek působí sice hodně synteticky, ale je vyvažován nástupem dalších nástrojů a hudebních vrstvení, které do těchto témat přivádějí další alternativy. Atmosféra nás uvádí do neviditelné nirvány a vzdálení se jakékoliv realitě.
Nakonec se vrací do tématu zpět úvodní zpívané téma s rockovějším základem s již dříve akcentovaným německým přízvukem v anglicky zpívaném jazyce – který sice odlehčuje Angličan v kapele, ale jako zpěvák nemá hlavní part a je „jenom“ součástí tématu.

RISING RUNNER MISSED BY ENDLESS SENDER – elektronika se prořezává do další skladby v ještě konkrétnějším tvaru. Tady má dostatečný prostor pro impresionistickou malbu. Hlasy znějí s jakýmsi tajemným nádechem a používání clavinetu a dalších tónových proporcí v jistých způsobech mi v něčem připomíná občasné soundtracky výtečného Ennia Morriconeho. Ve skladbě je cítit napětí a dyamické odstínění, které tuto hudbu činí přitažlivější, třebaže zde místy můžeme nabýt dojmu, „jakoby ožila umělá hmota“ – s odstupem času cítím a vnímám různé aspekty této hudby, která by se dnes dělala jinak. V r. 1978 ale řada věcí byla teprve v plenkách a zkoušely se různé možnosti a tak vnímání podobného typu hudby v domácím kvalitním stereu a navíc sám a potmě, dokázalo dělat divy a odnášet vás na virtuálním létajícím koberci do neznámých světů….

MADRIGAL MERIDIAN – elektronické kouzlení se zvukem a s řadou nevyjmenovatelných klávesových i neklávesových instrumentů zde dostává řádný prostor k sebevyjádření. V nástrojových fázích zde elektronika zastupuje lesní rohy, trombony, trubky, bicí, baskytaru a hypnotické rytmy s elektronickými opary se vznášejí nad tímhle zvláštním hudebním rituálem v málem nezměřitelném nekonečnu. Objevují se zde první digitální sekvencery, ale i lyricon (elektronicky preparovaný dechový synthesizer), který používal i Wayne Shorter z Weather Report. Možná by nedomohl namítnout, že podobný typ hudby by mohl suplovat background někomu na halucinogenním tripu, možná…. Netvrdím, že bych musel být doma obklopen celou albovou produkcí Tangerine Dream, ale jsem toho názoru, že na Cyclonu se řada věcí podařila a třebaže tahle hudba vznikala především na elektronickém základě, přesto si při ní ještě dokážu představit lidský podíl a to je pro mě důležité….

V sedmdesátých letech byla hudba Tangerine Dream vnímána jako opravdový progresivní počin na poli hudební elektroniky. Všechno bylo analogové a všechno se muselo nastavovat ručně a dolaďovat. Bylo to dobrodružné, pracné, nejisté a stále hledačské a proto se mi to líbilo. Nástup synthipopu v osmdesátých letech stál už na jiných základech. Zněl možná dokonaleji, ale cestu mu museli prošlapat a prosekat takoví jako Tangerine Dream, Isao Tomita, Alan Parsons Project nebo Klaus Schultze a i ten Jean-Michel Jarre…..
Album Cyclone jsem si už delší dobu nepustil do uší, ale přesto se necítím být po jeho poslechu pohoršen a čtyři hvězdičky nabídnu velmi rád.




reagovat