Avantasia - The Wicked Symphony (2010)
1. The Wicked Symphony
2. Wastelands
3. Scales Of Justice
4. Dying For An Angel
5. Blizzard On A Broken Mirror
6. Runaway Train
7. Crestfallen
8. Forever Is A Long Time
9. Black Wings
10. States Of Matter
11. The Edge
Obsazení:
Tobias Sammet
zpěv, basa
Sascha Paeth
kytara
Eric Singer
bicí
Miro Rodenberg
klávesy a orchestrace
hosté:
Jørn Lande
zpěv
Michael Kiske
zpěv
Russell Allen
zpěv
Bob Catley
zpěv
Klaus Meine
zpěv
Tim "Ripper" Owens
zpěv
André Matos
zpěv
Ralf Zdiarstek
zpěv
Bruce Kulick
kytara
Oliver Hartmann
kytara
Felix Bohnke
bicí
Alex Holzwarth
bicí
Když vyšel třetí díl Avantasie The Scarecrow, neměl jsem již chuť jej sledovat. Moje uši se zaobírali objevováním Van der, Yes, Budgie, Gabriel, Genesis, Dream theater, Rush...a heavy metal mne chvíli nezajímal. Letos se ale nedalo přehlédnout, že Tobias opět ukuchtil a to dvojnásobnou porci. Neměl dost velký hrnec a tak co uvařil v jednom, řekl si že tam má až moc ingrediencí a tak rozlil směs do dvou kotlíků a doředil vodou. Jenže zapoměl že i některé ty ingredience nemají výraznou chuť, a tak by udělal nejlépe, kdyby to přeci jen nechal v jednom kotli...
V tomoto kotlíku ovšem zůstali chutnější věci a hned úvodní takřka 10minutová titulní píseň patří mezi ty nejpeprnější. Výborná produkce, zvuk a melodie a ten symfonický úvod s perfektním rifem, k tomu hlasy jako zvony - Lande-Allen-Sammet...to je opravdu nářez. Hned další je Wastelands, skoro celá odzpívaná Michaelem Kiskem a nutno říci, že odsejpá velmi rychle a vesele, jako za časů starých Helloween a nebo prvních dílů Avantasia. Nezastavujeme a nepolevujeme ani u třetího kousku, tady dopadla přímo kovadlina na kladivo. Tim Owens má nepřeslechnutelný hlas a koule a díky němu už tak chytlavá skladba dostala ještě mohutnější a silnější grády. Tato trojice obstarala úvod, jaký jsem ani nečekal a začal jsem pět ódy, že se Avantasia vrátila.
Nadšení moc dlouho nevydrželo a v duatu s Klausem Meinem (Scorpions- pro případ kdyby tu byl nějaký neznaboh) se mu snad rozsypala cukřenka a melodie jsou mi již dost povědomé...
Jedno zakopnutí zpravují hned další dva nářezy...Blizzard On A Broken Mirror a Runaway Train. Když nad tím tak přemýšlím, Tobiasovi nejvíc vyhovuje když má na píseň více prostoru (6-8minut). Tam se dokáže vyřádit. Když se ale snaží udělat nějakou čtyřminutovou rádobyhitovku, vzniká z toho taková oplzlost jako polovina materiálu z Angel of Babylon. Na téhle desce není vyloženě propadák, ale ke konci se začnu již lehce nudit, a chybí tomu nějaký to koření, které více než dost využil na první půli. Prostě opět lehce nadprůměrný speedmetal.
Měl bych ješte jeden problém a to je Lande...ten je už všude a začíná se mi i přejídat. Nevím jestli ostatním muzikantům co si ho zvou na alba tolik uchvátil jeho hlas, ale mne se třeba víc líbí takový řízek jako je Allen nebo Owens.
Není to už první nebo druhý díl, ale jako jediný dokáže vedle nich obstát.
PS:obal je pěkný ale ty fotky Tobiase uvnitř... není chlapec přeci jen na chlapce...našpulené rty, peří kolem krku, postoje u zdi jak přiteplený James Dean...radši na to nekoukat
reagovat
martin69 @ 29.12.2010 11:08:55
Jsem spokojen.Od The Wicked Symphony jsem dostal to co jsem chtěl a co od této hudby očekávám.
Ripperovi chytlavá skladba nesmírně sedla.Škoda že se podobného stylu nedrží i ve své tvorbě.Jedna z nejlepších skladeb co jsem od něj v jeho podání slyšel.
Jorna Landeho mám nesmírně rád.Nedávno jsem ho slyšel i naživo.Ale je pravda že se občas obávám odkud všude na mě jeho zpěv vyskočí.
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x