Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Co právě čtu

Judith - 02.12.2023 19:53:57 #

Listuju si knížkou s názvem Kulturní vetřelec, která se věnuje dějinám čtení formou kalendária doplněného o krátké přehledové kapitoly a obrazový doprovod. Kdybychom si dějiny lidstva představili jako jeden rok, písmo by se na scéně objevilo až 20. prosince, a to v podobě mezopotámských hliněných destiček. Zásadní rozšíření knih, a tedy i čtení, se datuje někam k přelomu 18./19. století - do té doby si knihy mohl dovolit málokdo. Počet gramotných v celkové světové populaci (nad 15 let) poprvé převážil nad počtem negramotných teprve v polovině 20. století.  Samotná literatura byla po velkou část svého vývoje uměním orálním: literární díla byla dlouho určena především k hlasitému přednesu, což ovlivňovalo i jejich podobu. Individuální tiché čtení začalo mít (v úzkých vzdělaneckých kruzích) své místo někdy během osvícenství a následně romantismu, kdy se literatura ze zaměření na vnější svět obrátila více do lidského nitra, k citovému prožívání. Na rozdíl od řeči a jazyka, pro které existuje v lidském mozku specializované centrum, čtení je zatím stále "neurofyziologickým bezdomovcem" - mozek při něm kombinuje to, co umí díky jiným činnostem. Moc se mi líbí citát v úvodu, připadá mi obecněji platný: "Historie je vůbec dobrým lékem na negativní vize a strašení naší doby. Účinně totiž relativizuje kulturní katastrofismus, zejména tím, že mu umí vyhledat dávné paralely a ne úplně zřetelně viditelné předpoklady."