Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Co právě čtu

Judith - 02.12.2023 21:25:00 #

Když vztáhnu citát uvedený níže k hudbě, dá se uvažovat o obdobné horké novince, z pohledu historie kratinkém záblesku, kterým je individuální vnímání hudby, kdy si člověk sám určuje, co, kdy a kde bude poslouchat. Protože to je podstatou čtenářské revoluce - možnost osobní volby. Dala by se rozvíjet řada souvislostí, analogie též z různých důvodů nepřiléhá zcela těsně, to teď nechávám stranou. Lidé sotva kdy přestanou poslouchat hudbu, v tomto je její pozice na kulturním nebi mnohem pevnější než u čtení, které je podstatně mladší. Mění se preferované formy a způsoby. Už před časem jsem jinde zmínila, že se díky digitálním platformám svým způsobem vracíme do doby singlů, když jsou vydávány jednotlivé písničky. Pokud přemýšlím nad "soumrakem alb", který byl dnes nadnesen v diskusi u recenzí, vychází mi, že se možná klene opět dolů oblouk, který vymezuje formát hudebního alba složeného z jasně ohraničených písní. Protože takto první hudební alba vznikla: shromážděním jednotlivých písniček. Alba, která jsou podávána jako kolekce relativně samostatných jednotlivostí, se mohou bez větší újmy různě dělit, přeskládávat a podobně. Albová forma podle mě zůstane zachována tam, kde je album jako celek zamýšleno - nejen kompozicí, ale i určitou náladou, atmosférou, energií, která deskou probíhá. Kde si člověk podstatně promění a de facto naruší zážitek, pokud se rozhodně něco vynechat nebo se zaměří jen na určitou část. Posluchač takového alba by byl sám proti sobě, kdyby s ním zacházel jinak než jako s celkem.  Svět online streamování nabízí dvě krajní možnosti, pokud jde o délku vnímaného: jednotlivou písničku, nebo takřka nekonečný proud. To je kouzlo žánrových, tematických či náladových playlistů. Vedle toho si hlavně na YouTube všímám, že vzniká další formát, a to hudba míněná jako náladotvorná kulisa, často evokující určité prostředí. Podobná videa mívají délku kolem jedné hodiny (podobně rozšířená jsou i videa osmihodinová, zjevně určená jako kulisa ke spaní). Hodina je zhruba tak doba, kterou si člověk pro určitý zážitek vymezí, a z druhé strany vzato doba, během níž se v něm ucelenější zážitek může rozvinout.  Podobná videa jsou spotřebním produktem více než uměním, ale hranice mezi estetickou funkcí a různými formami zábavy či potěšení není ostrá, jde spíš o škálu. Speciálně na Bandcampu, tedy platformě, která indvidualizuje produkční stránku hudebních nahrávek, si všímám existence alb, která stojí někde uprostřed mezi umělecky profilovaným tvarem respektujícím písňové členění a nabídkou náladotvorného balíčku. Myslím, že tady vzniká něco nového. Jedny kruhy se uzavírají a jiné rozbíhají do šíře... Co myslíte? Dává to smysl? Pokud se tedy člověk odpoutá od uvažování, kdy to, co zažil v určitém věku on sám, je "normální" a "správné" a cokoli jiného je špatně.