Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Antony - 05.11.2022 09:22:39 #

Hejkal: Velmi pěkně a pravdivě napsáno. S naprostou většinou se zcela ztotožňuji. Mohu opravdu jen souhlasit. Dovolím si za sebe upřesnit dvě věci. "umenie je vždy výsledkom vedomej ľudskej činnosti". Přesně tohle je i základní součástí mojí definice hudby. Současně vím, že je to podmínka nutná, nikoli však dostačující. Je například nutno klasifikovat rozdíl mezi uměním a řemeslem, které je taktéž výsledkem vědomé lidské činnosti. Z hlediska osobních preferencí jsem se již dávno oprostil od posuzování toho, co se komu líbí za muziku. Případně, což je ještě horší, posuzování člověka podle jím preferovaného interpreta, či stylu. To považuji za vskutku dětinské, neřkuli hloupé. Zde platí pravidlo naprosté individuální svobody. A také jedinečné osobní správnosti. V tom se shodujeme. Jediné, k čemu se vymezuji, a co považuji za škodlivé, je způsob přístupu k hudbě, který popírá samotnou její podstatu. Tedy pokud se z hudby a jejího hodnocení dělá ideologie. Pokud jsou někým stanoveny vzory a slepě přijímané pravdy. Každé hudební dogma je těžký kámen, který jí brání dýchat a létat. Takový přístup jde přímo proti svobodě (jež je v umění alfou i omegou) a přesahuje rámec osobní roviny. Ještě nad rámec dodám, že každá mince má dvě strany. Jedna věc je, že odlišný hudební vkus by neměl být znevažován "sofistikovanými podpásovkami". Na druhou stranu je třeba očekávat, že upřímně a otevřeně vyjádřený názor na hudební dílo nebude zastáncem opačného názoru za podpásovku účelově označen, aby se pak mohl okázale urážet. Tím se do hodnocení hudby vkrádá strach, co se vlastně smí, a co se musí, což je opět proti smyslu jejího poslechu.