Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 06.11.2022 13:27:30 #

Tak jsem pročetla, co přibylo, a už dvacet minut píšu a mažu, abych se vyjádřila co nejpřesněji, a je to teda složité. Vnímám tady jako silnou hodnotu snahu zabránit nedorozuměním a vyhroceným přestřelkám. Ona je taková toxická diskuse (mluvím teď o těch dávných kauzách, na pár jsem pod recenzemi narazila) někdy lepší než seriál a asi bych se nebála, že to nově příchozího automaticky odradí. (Zažila jsem přirozenou obnovu webu, který byl po nešetrném redesignu a v podstatě rozvratu původní promyšlené funkcionality - poté, co se dostal pod majetek nejmenované velké společnosti - ve stavu, že tam pravidelněji psalo asi pět "pozůstalých" a přibyly třeba jen tři příspěvky za den. Zase se to rozběhlo, vrátila se spousta starousedlíků, otupily se hrany mezi jinými tematicky podobně zaměřenými stránkami a jejich uživateli, přibyli lidé z ulice... ale trvalo to dobré tři roky. Má určitě cenu přemýšlet, jak web působí navenek, a možná by to stálo za samostatné vlákno, víc očí víc vidí, máme tady různé zkušenosti a osobně by mi dávalo smysl třeba u informace o ročním poplatku zdůraznit, že pomáhá web udržet bez reklam - to je zásadní plus i pro uživatele, který si chce zatím jen číst a necítí potřebu zakládat si uživatelský účet, ale jakmile ho jednou bude mít, třeba sem tam něco někam napíše, chytí se... A aspoň symbolická odměna pro technickou podporu je prostě potřeba, z dobré vůle a nadšení se dlouhodobě fungovat nedá.) Proč to říkám: zdá se mi, že podobnou snahou o nerozdmýchávání neřešitelných sporů je pohled, na kterém se, hejkale a Antony, shodujete - že všechny preference jsou stejně hodnotné, nikdo a nic není lepší nebo horší. Je a není. Určitě je škodlivé, pokud se dostaneme do fáze "kdo nemiluje/nechápe XY, je blbec", případně "nedal tomu zatím dost", což mnohdy ze strany mluvčího vyjadřuje totéž. Ale pokud z toho uděláme axiom, zabrání nám to klást si mnohé užitečné otázky. Jako lidé opravdu zas tak odlišní nejsme, spousta věcí je daných antropologicky, kulturně, historicky (vlastně i hudební formy nebo žánry jsou něco, co se prostě osvědčilo a vyvinulo jako kompromis mezi tím, co si - jako autoři i vnímatelé - přejeme, co potřebujeme, co chceme sdělit a co jsme schopní vytvořit; i na architekturu se dá dívat jako na uskutečněnou myšlenku, ta myšlenka se někde vzala a nějak se svými uživateli skrze své výrazové prostředky komunikuje a formuje jejich život). Vedle těch "přirozených" a "nepřirozených" rytmů, o kterých jsem už psala, by se například dalo docela slušně rozplést, kde se vzalo vnímání hlubších tónů jako "temných" a vysokých jako "jasných" a jak to souvisí s dalšími běžnými konotacemi, věnuje se tomu kognitivní věda. Pokud je podstatou hudby uspořádanost (což je logická druhá strana mince "vědomé lidské činnosti"; rozdíl umění x řemeslo to nepostihuje, ale to teď není nutné), pak požitek z ní bude souviset se schopností tuto uspořádanost rozeznat - bez nutnosti nějak to při poslechu pojmenovávat nebo si toho vůbec být "vědom", může to proběhnout čistě prožitkově, pocitově - a tady se opravdu dostaneme k tomu, co a jak má kdo "naposloucháno". Nedělá to z něj hrošího nebo lepšího člověka, ale je to prostě faktor, který jeho prožitek ovlivňuje. Těch faktorů je mnohem víc a je dost dobře možné, že na úrovni toho, co nám hudba dává, má každý své zdroje - to, co jednomu dává kapela A, může druhému dát kapela B, ne v téhle konkrétní podobě (protože jedinečná výrazová struktura je prostě... jedinečná), ale z hlediska nějakého záhybu v duši, který to rozechvívá. Ale skončit u toho, že nikdo nemůže nikomu říkat, co má mít rád, je z mého pohledu prostě škoda. Existuje něco jako "dobrá muzika". Nemusí být dobrá - vhodná, "ta pravá" a v tomto smyslu správná - pro mě, ale to nezjistím, dokud si do ní nestrčím čumák. A to, že se víc lidí na něčem shodlo, nebo že třeba jen v jednom člověku něco rozehrála konkrétní nahrávka, že ho oslovila, zaujala, ovlivnila... to jsou prostě vodítka, bez kterých by ten lov v nekonečném hudebním moři byl o hodně nahodilejší a nakonec by tady ani tenhle web vůbec nemusel být, protože "je to všechno subjektivní a čistě pocitové". Já už třeba teď vím, že jestli si někdy najdu cestu ke Genesis, bude to z velké části díky tomu, jak o nich píše Gattolino. A kdyby mi někdy přímo řekl hele, pusť si tohle, to je supr věc, budu sakra dobře poslouchat. Když jsem si chodila půjčovat cédéčka k Jaromíru Merhautovi (vůbec jsem tehdy nevěděla, "kdo to je"), nikdy mi nic nenutil. Občas mě upozornil na nějakou raritu, která by mi mohla utéct, občas jsem si všimla, že mu to jiskří v očích, když jsem z něčeho byla nadšená, ale nikdy jsem neměla pocit, že mě nějak hodnotí nebo zkouší, v tomhle byl skvělý - ale možná mě někdy mohl trochu víc "nutit" a "poučovat". Jsem ráda, že jsem ho poznala, a mrzí mě, že už tady není, nevěděla jsem to. Svým způsobem tu pořád je, ta digitální věčnost je v tomhle dobrá. Teď jsem se nechala unést a možná se vlamuju do otevřených dveří - tak jsem třeba někomu dala čtení ke kávě.