| Dočetla jsem Marťanskou kroniku. Samoovládací dům, který se nakonec zcela zničil, mi trochu připadá jako reminiscence pádu domu Usherova. Ze zbylých kapitol či povídek mě zaujala ještě ta o Marťanovi, který na sebe bral rozličné podoby podle přání okolí, zdála se mi taky svým způsobem děsivá. A vlastně i příběh o muži, který přestal zvedat telefony... Hodně povídek, ne-li většina, mi připadalo vystavěných jako reakce na otázku "what if", co kdyby bylo možné nebo se stalo to a to... Kulisy jsou sci-fi, příběhy lidské. Hodně se mi líbí, že jednotlivé texty opravdu fungují samostatně, ale pohromadě dávají něco navíc. A taky poetičnost Bradburyho líčení, i když tady si pořád myslím, že svůj díl má i dnes již lehce knižní překlad. Na Fahrenheita se přes všechnu spokojenost s Bradburym v nejbližší době nechystám, ale jsem ráda, že jsem se s tímto autorem seznámila. Díky za tip. |
