"Když mi táhlo na patnáct, z domu jsme vycházeli společně s mámou. Všem nám vysvětlovala, že to, v jakém stavu vyjdete ráno ze dveří, je navýsost důležité. Byl jsem vyloženě pyšný, když jsem šel s mámou po ulici. Měla v sobě ohromnou životní sílu, nezlomnou vůli nepodat se žádným problémům. Došli jsme na konec příjezdové cesty, ona se dala doleva, do kanceláře, já doprava do školy Svaté růže a to poslední, co jsem slyšel, byl klapot jejich podpatků. Takhle jsme začínali každý den mého dětství. Zůstalo to ve mě jako připomínka její houževnatosti, víry v tvrdou práci, víry v to, že se všechno v životě nakonec v dobré obrátí. Měla neuvěřitelnou energii, nezlomného ducha, měla obrovský smysl pro humor, nikdy se ničím dlouho netrápila. To mi po ní zůstalo a mám pocit, že to z naší kapely na koncertech sálá".....Bruce Springsteen |