| Obecně se asi shodneme na tom, že akademikové by nikdy neměli určovat normy pro tvorbu. Tohle se dělo ve dvou epochách (směrech): v klasicismu a socialistickém realismu. Klasicismus zdůrazňoval ušlechtilost, dělil předem žánry na vysoké a nízké. Čím lépe dílo odpovídá abstraktním pravidlům, tím je hodnotnější. Socialistický realismus postavil vysoko výchovnou funkci umění, čímž atakoval jeho podstatu, stejně jako poučkou, že umění má být odrazem skutečnosti, kterou vnímal omezeně. Důsledky jsme si v naší zemi vyžrali do dna, ale obecně vzato jde u uměnověd o dva krajní výstřelky, nikoli základní princip uvažování. |
