Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 31.03.2025 15:40:28 #

Ještě poznámka k tomu, co a jak věda zkoumá. Zdá se jasné, že by se měla jednoduše zabývat tím, co je. Humanitní vědy se mnohdy zdají být až příliš závislé na úhlu pohledu vedle oborů technických a přírodovědných. Není to tak jednoduché. Dalo by se říct, že si naopak lépe uvědomují, že vždycky máme nějaký úhel pohledu, který nás ovlivňuje. V tomto směru se právě u humanitních věd inspiruje třeba biologie nebo medicína, jelikož se ukazuje, že jejich okruh zkoumání je v mnoha případech  vymezen určitým rámcovým příběhem. Zkoumání imunity se hodně dlouho realizovalo v rámcovém příběhu převzatém z válečnictví. Objev choroboplodných zárodků znamenal obrovský převrat v chápání nemocí. Zjištění, že za nemoc může narušitel zvenčí, proti kterému se organismus brání, formovalo naši definici role bílých krvinek, kupříkladu. Vzhledem k infekcím je válečná metafora funkční. Jenže tady dnes máme taky různá autoimunitní onemocnění nebo rakovinu, a tam už najednou přestává dávat smysl, co se v těle vlastně děje. Nedávno jsem narazila na článek, který si slibuje objevení nových možností léčby na základě toho, že výzkumnící přistupují k rakovinným buňkám jako ke kapesním zlodějům. Zjistili (zjednodušeně řečeno), že si tyto buňky něco nepozorovaně vytahují z okolních buněk a díky tomu pak sílí. Takže přírodní věda hledá přiléhavější metafory a rámcové příběhy, aby objevila nové možnosti zkoumání materiálu - to už se pochopitelně odehrává exaktní cestou, stejně jako vyhodnocování dat. Ale jiný úhel pohledu může znamenat v důsledku průlom v léčbě.