Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Antony - 03.02.2023 15:54:37 #

Tak já diskuzi přesouvám sem od Anguse s kečupem. Z hlediska komunikace budu parafrázovat výstižnou tezi, že autor je nepodstatný, a dodám, že publikum ještě méně. Samotné dílo existuje v jisté formě již od okamžiku nehmotné představy. Akorát jeho virtuální prodlévání v lebeční dutině je nejisté, proměnlivé, iluzorní a hlavně neprokazatelné. Jeho mlhavost získá kontury až po převedení do hmotné podoby, která může mít různou formu, podobu. Zde, při volbě provedení podoby, intenzívně funguje ona komunikace autora se sebou samým, můžeme tomu říkat třeba sebereflexe, autocenzura, korektury, schopnost projevit talent, atd. A pak, po mnoha peripetiích, které zná jen sám stvořitel díla, vznikne finální podoba. Tím je završena etapa, která jako jediná dává něčemu vzniknout. Z hlediska komunikace je to interní věc autorova (úmyslně pomíjím specialitu autorských kolektivů, kdy se musí uplatnit jistá koordinace, ale stále jde o komunikaci autor-autor, nikoli autor-pozorovatel). Vlastní zveřejnění nemá na existenci díla vliv. To vzniklo a existuje, i kdyby je nikdo nikdy neviděl/neslyšel. Napsal jsem knihu, složil muziku, namaloval obraz. Co s tím? Klidně může všechno zůstat ležet v šuplíku, protože hlavní a v podstaně jediný účel (vydat něco autorského ze sebe) byl zcela naplněn. A teď mohou nastat následující kroky, které však se vznikem uměleckého díla nijak nesouvisejí. Prezentace díla z různých důvodů. Ekonomický faktor, egoistický faktor, ideologický faktor, cokoli. Osobně si myslím, že stejně většina uměleckých děl nikdy nebyla vnímána nikým jiným, než úzkým okruhem lidí kolem autora, pokud vůbec. Zveřejňování se přeceňuje. U některého druhu umění je to ale věc zachování existence autora, tak musí kromě tvorby zařadit do programu i propagaci, sebeprezentaci, agentury, a kdovíco ještě. Ekonomické faktory považuji spíše za tvůrčí brzdu a umělci jsou jimi konfrontováni proti vlastní vůli. Pokud má někdo pocit, že zveřejnění je pro vznik uměleckého díla nějakou podmínkou, měl by se zamyslet nad souvislostmi. Vlastní fakt zveřejnění neprokazuje vůbec nic. Zveřejňuje se vždy umělecké dílo, které již existuje. Někdy i dlouhá staletí. Že by vlastní zveřejnění bylo o komunikaci je další omyl. Zveřejnění je - čum, co umím. Pokud by umělec reflektoval vnější požadavky (protože komunikace, že jo), spěje k autorské tragédii. Stává se námezdným řemeslníkem, co zpracovává zakázky. Vznikají paskvily a kočkopsi. Angažovaná tvorba, užité umění, funkční výrobky, nádeničina pro prachy, rutina, móda, trendy. Hranice se samozřejmě těžko hledá, ale od prazákladu a čistého smyslu se vzdalujeme značně. Zásadní je, v jaké roli vlastně jsem. Komunikuji jako autor, nebo jako interpret, byznysmen, manipulátor, ideolog? Je intepretace něco jako neautorské umění? Je sport umění? Je to komunikace? Čím se liší rockový koncert od fotbalového zápasu? A cirkus, co cirkus? A pokud politik přednese projev, který si sám napsal, je to umělecká performance? One man show? Kde jsou hranice?