Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Když muzikant promluví - citáty a myšlenky

Judith - 11.02.2023 01:06:28 #

David Byrne: Jak architektura napomohla vývoji hudby (TED Talk) >> odkaz spíš volně tlumočím, je to docela dlouhé (má tam prezentaci s fotkami a ukázkami) Tohle je místo, kde vzniklo hodně z mé první hudby. Ten prostor zněl velice dobře se všemi nerovnými zdmi a spoustou nepořádku okolo. Když jsme pak začali hrát v jiných sálech, mnohdy "hezčích", všiml jsem si, že to někdy nebylo ono, naše hudba tam nevyzněla. Začal jsem přemýšlet, jestli existuje vztah mezi prostorem a kreativitou, jestli píšu pro nějaký konkrétní kontext? Většina populární hudby, jak ji dnes známe, má velkou část kořenů v západní Africe. Její nástroje, složité rytmy, způsob hraní - všechno to perfektně zapadá dohromady (pod širým nebem), není tam žádná místnost, která by vytvářela ozvěnu a zkreslovala rytmus, nástroje jsou tak akorát hlasité, aby nepotřebovaly zesílení, a tak dále. V jiném kontextu, například v gotické katedrále, by to byl totální zmatek. Tam je perfektní jiná hudba - dlouhé noty, beze změn tóniny, téměř žádný rytmus... této (chrámové) hudbě takový prostor velmi lichotí, vlastně ji zlepšuje. Tohle je prostor, v jakém skládal Bach pro varhany. Není tak velký jako katedrála, takže Bach mohl psát věci, které byly komplikovanější, mohl velmi inovativně měnit tóniny, aniž by riskoval obrovské disonance. A tohle je prostor, v jakém skládal Mozart - ještě menší, s menším dozvukem (less reverberant), takže mohl velmi svobodně psát hudbu, která je spletitá, a ono to fungovalo, sedělo to danému prostoru perfektně. Tohle je La Scala někdy kolem roku 1776. Lidé v těchto operních domech různě povykovali, ječeli po sobě i po hercích, jedli, pili... když se jim líbila árie, vyžádali si opakování, ne jako přídavek, ale hned. To byl zážitek z opery. Wágner zvětšil prostor pro orchestr, takže tam mohl mít víc low-end nástrojů. Tohle je Carnegie Hall - hudební představení získala na popularitě a sál se zase zvětšil. je v něm mnohem víc dozvuku než v La Scale. Zhruba ve stejné době začalo platit pravidlo, že publikum je zticha. Kombinace těchto dvou faktorů způsobila, že v tomto prostředí nejlépe vyzněl zase trochu jiný druh hudby. Mohla být extrémně dynamická, najednou byly slyšet i tiché pasáže, které by se v povyku publika utopily, ale kvůli většímu dozvuku hudba musela být trochu méně založená na rytmu a trochu více na textuře. Jazzová hudba se hrála na lodích a v klubech, pro tanečníky, a ti některé pasáže vyžadovali opakovat. To nejde donekonečna, takže hudebníci začali improvizovat melodie a zrodil se nový druh hudby. Ten se hrál v menších prostorech a publikum bylo opět hlasité, takže hudba musela být také. Na tom se v populární hudbě ve 20. století nic nezměnilo.