| "Byl jsem u kámoše a seděl tam další týpek, Gary Cherone. Přišla řeč na to, jaké je naše oblíbené album. Já a Gary jsme oba řekli ve stejné vteřině: Queen II. Začali jsme si povídat o muzice a všem možném a vtom kámoš říká: Hej, chlapi, měli byste jít, jsou čtyři ráno. Druhý den mi Gary volá a povídá: Chci, aby ses přidal k mojí kapele. Vždyť jsi mě ještě ani neslyšel hrát, říkám mu, a navíc já už kapelu mám. Popřál mi hodně štestí. Na nejbližší zkoušce jsem se před svoji kapelu postavil a ani nevím jak, vylítlo ze mě: Končím. Sám jsem byl překvapený, co to říkám. Hráli jsme před plnými kluby, byli jsme uprostřed nahrávání alba. Prostě musím jít, povídám. O půl hodiny později jsem došel za Garym, ten zrovna balil nějakou babu jako obvykle. Tak kdy je zítra zkouška? ptám se. Střih, konec scény. Takhle rychle a bizarně jsme se dali dohromady." Nuno Bettencourt, Extreme |
