Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Zvláštní hudební zážitky

Judith - 16.06.2023 19:34:29 #

Potřebuju si něco zformulovat, snad to nebude moc zmatečné. Přemýšlela jsem už dřív, proč jsem vlastně tehdy před lety přestala poslouchat muziku. Závěr byl nakonec vlastně jednoduchý - asi jsem prostě nebyla ochotná některé věci prožívat. A přišlo to plíživě, nebyl čas, jiné činnosti se mi zdály zajímavější, rozbily se mi sluchátka... obyčejné vyhýbavé chování, žádné zlé kouzlo, a potom už to prostě nešlo, odvykla jsem si, ztratila jsem kontakt. Připomnělo se mi teď, v posledním týdnu, jak jsem se tehdy cítila. Jak jsem byla přehlcená, šla na mě panika, když jsem se do něčeho měla zaposlouchat. Bála jsem se ztratit ostražitost a uvolnit se, že zase něco vyskočí ze tmy a kousne mě. Jak to bylo moc věcí najednou všechno v jednom tyglíku... Je to tu zase a můžu jenom doufat, že už jsem celkově stabilnější (jsem, bez debat) a snad i chytřejší a že to můžu zvládnout líp, protože podruhé si prostě tuhle radost vzít nenechám. Nedávno se stala docela důležitá věc, někdy koncem března, někteří si to možná vybaví. Byla jsem z čehosi (vím, co to bylo za album, ale není to podstatné) opravdu rozhozená a jelikož už vážně jsem o něco chytřejší, zkusila jsem vyhodit si z hlavy čistě jen tu myšlenku, která se cukala, že rozhozená teda fakt být nechce. Laskavě, leč rázně jsem ji poslala za dveře, že to chvíli zkusím bez ní. Načež jsem si opravdu luxusně a vydatně pobrečela - a najednou to prostě bylo dobrý. No, ne úplně najednou, den dva to trvalo, ale opravdu dost rychle jsem se z té rozhozenosti zase poskládala dohromady a bylo to vlastně i lepší, trochu jinak se to celé uvnitř přeskládalo, něco se uvolnilo, rozjasnilo, změnilo. Teď to tak rychle a snadno nejde (i když tyhle věci vždycky vypadají snadno až zpětně) a samozřejmě bych si celou situaci velmi ráda odpustila, ale je to prostě tady a nějak se mě to týká a dotýká. Vždycky to pro mě bylo umění, co mi otevíralo nové obzory a velká témata, dlouho jmenovitě hudba a teď zase. Mám dojem, že obvykle si lidi představují něco ušlechtilejšího než panickou ataku, když vedou vznešené řeči o tom, jak je smyslem umění znepokojovat a bytostně člověka oslovovat, ale co už. Dneska jsem poprvé za poslední týden doposlouchala album do konce a brečela jsem jenom nad tím, jak je to kua krásné. Nechci dělat závěry o věcech, které prostě nemají tvar, takže pointu tohle psaní mít nebude :)