Diskuze
Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby |
Antony - 27.06.2023 13:16:12 #
|
Stroj času existuje? Dal bych ruku do vohňa za to, že příspěvek 09:39:19 tady včera nebyl, když jsem svůj odeslal 09:48:51. Nebo jsem si jej prostě nevšimnul, což je pravděpodobnější. Trochu jej glosnu, aspoň jako mentálně jazykové cvičení. Předpodotknu, že je nutné správně vnímat mechaniku příčinné závislosti polemických ping-pongů. Především v nerovnoměrnosti souhlasím/nesouhlasím. K věcem, s nimiž souhlasíme, se většinou vyjadřujeme krátce až vůbec. Co k nim taky psát? Vystačí prosté přitakání a víc nepotřebujeme. Obsáhleji reagujeme na výroky, v nichž vidíme rozpor a odchylku od našeho vidění. Potřebujeme napsat upřesnění, protinázor a zdůvodnění, což je obsáhlejší. Takže, i když se vyhrazujeme třeba jen ke 2% výroku, zabere naše vyhrazující se reakce klidně 95% rozsahu odpovědi. Bylo by však velkým omylem se na základě toho domnívat, že nesouhlasíme s 95% názoru. Mít takový dojem zásadní neshody je velkou chybou. Doporučuji tento paradox mít na paměti, dovolí nám lépe přijímat to, co ten druhý píše, či říká. Na subjektivní vs objektivní jsem před časem napsal ne úplně krátkou úvahu, jestli ji najdu, nahodím. Podstatné je, že zcela se zbavit subjektivity i tam, kde bychom chtěli a kde by to bylo žádoucí, prakticky nelze. Chceme-li to zohlednit, a už tato samotná snaha je znamením určité osvícenosti, můžeme se dostat do osidel protimluvů. Neboť ušlechtilý úmysl se kříží se uvědoměním méně ušlechtilé skutečnosti. Opět se v takovou chvíli ukáže, nakolik je člověk vůči sobě upřímný. Jen máloco je ryze objektivní, jen málokdo si to umí uvědomit a přiznat. Stojí to jisté sebezapření. Proto mi v tomhle smyslu přijde úplně příznačná pasáž "...tohle je důležité - subjektivní, osobní a prožitkový přístup neznamená, že budeme mluvit spíš o sobě než o díle.", abys tvrzení v následujících větách dokonale popřela. Ale nedivím se tomu. Zde si dovolím ocitovat sám sebe z vlastního profilu "1. Recenze je vždy subjektivní. Něco jako objektivní recenze neexistuje. 2. Recenze je z 95% o pisateli. A zbytek o muzice. Je třeba si ho najít." Tohle není kdovíjaké moudro, se kterým se chci vytahovat. Jde o prostou sebereflexi, nic víc, nic míň. Vymanit se z toho, považuji za nemožné. Buď budeme psát objektivně, výsledkem však nebude recenze, nebo napíšeme recenzi, ta bude ovšem nevyhnutelně subjektivní, tedy o nás. Jiná možnost v této věci neexistuje. Jediné, co lze ještě najít, je nekorektní a manipulativní útvar, tedy čistě subjektivní úvaha opentlená přídomkem - objektivní. S touto selfzabedněností se lze setkat ne úplně výjimečně a je to setkání vždy tristní. Subjektivita není sprosté slovo, či negativní vlastnost, abychom ji museli neustále korigovat, skrývat, zpochybňovat. Téměř všechno, co ve svých odstavcích píšeš, je o subjektivitě, ať se ji snažíš bůhvíproč nahrazovat eufemismy a oklikami větných vazeb. Bezúspěšně.. :) Právě v možnosti zachování subjektivity tkví osobní identita, volný myšlenkový prostor, svoboda ducha. Za předpokladu zachování úrovně mravních hodnot, ovšem. Stále tu cítím to směšování úrovní, jak jsem psal minule. Např. "část mozku, která toto umí sepsat - a ne "jen" žít - ve vztahu k hudbě používat nechci". Pak nezbývá než se zeptat, která část mozku to tedy sepisuje? Nějaká od hudby zcela oddělená? Je pak vůbec kompetentní o hudbě vůbec psát? Naštěstí se jsem si jistý, že ta nežádoucí část mozku to stejně píše, ať chceš nebo ne. Akorát je to jiná úroveň poznání. Převádí pocity ze zážitků na konkrétní slova. Pojmy. Zase jsme u nich. Bez převedení pocitů do pojmů neexistuje sdělení. Napíšeš-li úvahu o hudbě, použilas. Jinak to nejde. Nejde to ani bez toho, že si vytrénujeme kritický algoritmus, který nám vytvoří filtr. I to je potřebné a sebezáchovné. Pokud přestáváš mít z knížek radost, hledal bych příčinu jinde. Možná ucpaný filtr.. Na závěr. Tento web má přesně tolik jednotlivých osobností, kolik těchto osobností potřebuje. Tedy jednu od každého. Nelze nikoho zdvojit ani negovat. Právě v oněch individuálních odlišnostech a subjektivních originálnostech je potenciál. Každý po svém, je to tak jednoduché. |