Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 28.06.2023 12:28:03 #

Tak můj pohled. Před závorku chci vytknout, že to, na čem se zasekáváme, se tímhle asi moc nevyjasní, ale začínám mít pocit, že se navzájem slyšíme, což je dobrý krok a jsem za něj ráda, jelikož mi sotva dorostlo ožehnuté obočí a znovu by se mi do hovoru s plamenometem nechtělo :) Ještě stručně k tomu, co už jsem psala, je to mimo hlavní tok mojí úvahy: přeceňované dílo (typ král je nahý) je pro mě něco jiného než geniální věc, která mě osobně v tuhle chvíli nebere. Vnímám to jinak, zařadila bych tam jiné desky, rozlišuju to. A ty známky - máme to prostě postavené tak, že míň než výborné rovná se chyba a za chyby se trestá. Celý tenhle pochod je blbě, ale možná vysvětluje, proč lidi nevidí rádi, když dá jejich oblíbencům někdo za tři. Předložený text chápu ve vztahu k mediální placené (ve více významech slova) kritice a jako takovému mu rozumím. Tohle je průšvih. Ale jinak bych celé hřiště vykolíkovala trochu jinak a vidím na něm jiné potenciální problémy. Rozdělené tábory jsou v hudebním průmyslu, ne v hudbě. Hudba je něco, v čem odmalička vyrůstáme, co nás prorůstá, co děláme (myslím třeba zpívání). A samozřejmě existují vzorce, které oslovují, které se líbí. Je to dané tím, že máme jako lidské bytosti odmala kontakt s rytmy (tlukot srdce, dýchání, rytmus chůze a běhu, milování, spánek a bdění, denní, měsíční a roční cyklus... z toho se prostě nevytrhneš) a s melodiemi prostřednictvím hlasu, intonace. A některé ty rytmy, melodie, frekvence tempa, výšky nebo hloubky tónů jsou příjemné, libé, a některé ne. Konejšení od křiku rozezná kojenec. Něco tě uspí a něco vyburcuje, něco působí slastně... Existují chytlavé melodie, podmanivé rytmy, příjemně uklidňující nebo příjemně aktivující tempa. Je to hodně primární působení a zneužívat tyto zákonitosti v byznysu je křivárna. Hitmakeři tohle dělají. A prodávají. S touhle kvalitou hudby je spokojený konzument. Tuc tuc. Rozněžnělý hlas a dlouhý rovný tón, von tak krásně zpívá, ach! Ale pozor, i do dalších pater tahle kvalita hudby, pokud není vykalkulovaná, patří. Primární emoce, zdravá dravost, upřímná nasranost, roztoužení, různé odstíny radosti a bolesti... tohle jsou pro mě emoce v hudbě a proto nesouhlasím, když někdo říká, že hudba jsou čisté emoce nebo jenom emoce. Pro mě je víc, i když emoce v ní zahrnuté jsou. A dál bych rozlišila dvě věci: fanoušek a znalec. (pokračuju v novém příspěvku, ať mi to ještě někam nezmizí)