Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 28.06.2023 13:33:49 #

(pokračování) Fanoušek je člověk, který má hudbu rád, aktivně ji vyhledává a vybírá si. Má svůj vkus a do větší nebo menší míry ho reflektuje, tříbí. Rozlišuje na úrovni líbí / nelíbí. Pokud líbí, je to pro něj za plný počet. Argumenty vlastně nepotřebuje. Má svoje oblíbence, svou sbírku. Umí se nadchnout. Bude přirozeně psát (pokud bude psát) o tom, co se mu líbí - nevidí důvod zabývat se tím, co ho nebaví. Má ke svým oblíbencům citový vztah budovaný lety opakovaných poslechů, má v tom zážitky. Má něco, co znalec bohužel dost často dřív nebo později ztratí. Zpětně čím dál víc obdivuju toho Jaromíra Merhauta, kterého jsem potkávala na pobočce ve Zlíně, aniž bych tehdy věděla, kdo to je. On byl nadšený pořád, pořád byl po hudbě lačný. V jednom kuse něco poslouchal a kdykoli tam měl nějakého známého, obvykle vášnivě debatovali - on si vždycky musel stoupnout, protože u toho navíc velmi živě gestikuloval. Časem nasbíral hodně znalostí a byl založením systematik, měl rád ve věcech pořádek, i ve smyslu čisto, byl velice pečlivý, a taky potřeboval být obklopený hezkým a příjemným. Myslím, že byl hlavně fanoušek - s hodně velkou sbírkou a spoustou cestou nasbíraných znalostí, které uměl systematicky a se zápalem podat. Ale obecnější souvislosti jako třeba žánry ho myslím zajímaly hlavně historicky, neměl potřebu filozofovat nad podstatou uměleckého díla, estetického působení a podobně. S tím by nás poslal do háje, kdyby tu byl. Znalec touží obsáhnout celek, najít systém ne jako uspořádání toho, co se mu líbí, ale tak nějak obecně. Potřebuje hierarchizovat a tříbit, aby se v tom neutopil. Hledá drahokamy, sutinu odhazuje. V touze obsáhnout celek toho hodně vstřebává a hrozí mu, že ztratí vnímavost. Spousta znalců je prostě otupělá, přehlcená - vlastně si oddechnou, když můžou nějaké dílo odmávnout jako shit, protože to znamená, že se tím nemusí dál zabývat. Tohle říkám na základě mojí několikaleté zkušenosti s parfémovým světem, byli tam takoví. Pokud znalec přestane být požitkářem a fanouškem, stane se z něj nesnesitelný protiva. Bude se s fanoušky bytostně míjet. Znalci mají nadto mnohdy komplikované vztahy mezi sebou navzájem, což je umocněno specifikem malého českého rybníčku. Tohle znám od muže, který lepí historické modely - existuje celosvětová síť, asociace. Každá země má jeden národní klub. USA, Kanada, Austrálie, Anglie, Itálie etc. Česko má pobočky dvě. Těch lidí je u nás dohromady pět a půl, ale navzájem se nesnesou a každý chce být předseda. V tom, o čem je řeč, hraje roli ještě jedna dichotomie: amatér versus profesionál. Profesionalizace je velice ošidná věc, a platí to v psaní o hudbě stejně jako v hudbě samotné. Tady se nám dostávají ke slovu ty nahrávací společnosti, kalkul, reklama, manipulace, ohýbání reality, pošlapávání hodnot, ohýbání hřbetů. Je možné živit se tím, co má člověk rád, ale je to strašně těžké a málokdo to dá. V tomhle ohledu tisíckrát díky za možnost publikovat bez vydavatelského domu za zády - hudbu i psaní o ní. Jinak člověk musí dělat kompromisy.