Tak už si tady tři čtvrtě hodiny přemýšlím a mažu, prakticky jsem sama sebe přesvědčila :) Tak jen telegraficky, Antony, ke skryté genialitě díla - nelpím na tom, ale teď to takhle vidím. Tuším někde krásu, za kterou stojí za to jít, a jinde mě to nechává chladnou. Neumím to líp popsat. Možná ze mě mluví nezkušenost, já jsem toho poslechově opravdu zas tolik nezažila, pět šest intenzivních let a teď jeden další rok. Ale rozhodně nejde o naslouchání nějaké autoritě nebo obecnému vkusu, je to vnitřní pocit "tady pro mě něco je". S lidmi to mám stejně a docela mi to vychází :)
|
