Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Něco pro oko - obaly alb, vizuální umění

Judith - 04.07.2023 13:34:29 #

Postupně budu přisypávat další zajímavosti, ale pomalu zraje čas na malé shrnutí. Předně mi díky knize, která se zabývá extrémními případy, došlo, jak moc je výtvarné umění díky své hmotné podstatě (existence originálu fyzicky vyrobeného tvůrcem) ukotveno v konkrétní situaci, v určitém kontextu. Tak je míněno a tak primárně působí, vše další už je navíc a nedá se stavět na roveň s osobním zážitkem v místě vystavení. Průvodní texty u reprodukcí jsou pro mě asi nejvíc cenné tehdy, když uvádějí tyto původní okolnosti, jelikož to pomáhá aspoň rámcově dílo zařadit a zvolit tak adekvátní interpretační klíč. (Jinak je psaní kolem bohužel až příliš často snůška nabubřelých nesmyslů.) Jen málo z toho, co jsem dosud uvedla jako příklady, by se dalo koupit a vystavit doma v obýváku. Většinou jde o událost, které je třeba být osobně přítomen ve vymezeném čase a místě. Tady by se nabízela paralela s živou hudební produkcí jako původní, i když dnes už ne jedinou výhradní formou (tím míním, že vznikají i studiové projekty primárně určené k individuálnímu vnímání z nosiče, u kterých se posluchač o nic neošidí, když zvolí tento způsob, k němuž se někdy ani nenabízí koncertní alternativa). Osobně jsou pro mě nejzajímavější díla pracující s barvami a geometrickými principy, což se dá vlastně vyložit tak, že jde o díla opírající se o ten nejobecnější společný kontext, nezávislý na tom, co zrovna hýbe společností. Cítím u nich větší šanci vztáhnout se k nim sama za sebe, tady a teď.  Témata hýbající společností se objevují často, třeba hrozící nadvláda techniky se svého času propisovala i do hudby, jak zde Antony pohotově uvedl (a nejde o jediný příklad). Ve výtvarném umění třeba zaujetí obaly a obchodními značkami - v knize je performance, kdy se nahý umělec kousal do různých částí na těle, až si vyrobil zřetelné otisky zubů (probíhalo to v galerii, ale bez diváků, zveřejněny byly pouze fotografie). Lidé se k novým věcem potřebují nějak vztáhnout, potřebují si pro sebe ujasnit, i prožitkově, co to pro svět znamená. Nepovažuju tuhle stránku umění za nějak podřadnou ve vztahu k univerzálnějším tématům, jen rychleji zastarává. Některé umělecké projevy mají tendenci se zakuklit ve specifickém uměleckém mikrosvětě, tematizovat aspekty spojené s tvorbou, reagovat na jiné umělce místo na svět. Nedá se tomu vyhnout, ale jako divák či posluchač jsem v tomhle směru trochu rozpačitá - až příliš se tady spoléhá na konkrétní znalost velmi specifického kontextu. Třeba když jistý umělec naplnil galerii po okolí posbíranými odpadky tak důkladně, že "výstavu" bylo nutno sledovat zvenčí skrze okna, v reakci na to, že jeho kolega rok předtím vyhrál jakousi cenu za vystavení prázdné vitríny. Což mě vede k poslednímu bodu, který v knize explicitně jmenovaný není, ale je všudypřítomný: jde hlavně o nápad. Argument "to bych uměl taky" neobstojí - nejde o náročnost provedení, ale o to, že to někoho napadlo udělat. Taková věc se nedá opakovat donekonečna, i když jak vidno vtip je vtipný i více než jednou (prázdná vitrína byla jiný případ než vystavení prázdné místnosti, též oceněné). Pokud byl někdo první, kdo takovou věc provedl, pak je to velký důvod (i když ne jediný a rozhodující) zásluhy přiznat a označení "umělecké dílo" akceptovat, i když se po tvarové sránce vymyká.