Originální nápad je samozřejmě zásadní podmínkou, nikoli však dostačující.

Možná to vyzní konzervativně, ale za jedny z dalších aspektů považuji opakovatelnost, přenosnost a především výlučnost. Z těchto důvodů za umělecké dílo nepovažuji předměty praktické denní potřeby. Nebo, slušně řečeno, produkty fyziologických funkcí organismu. Postrádají onu exkluzivní výlučnost. Proto jakékoli performance sestavené z z cihel, bonbónů, odpadků či zvratků pro mne nesplňují definici uměleckého díla. Hromada cihel je především hromada cihel. Hromada odpadků je především hromada odpadků. Ať si o nich autor mudruje jak chce.

Naopak použít umělecké dílo jako předmět denní potřeby lze, ale poněkud jej tím dehonestujeme. Když podložím knihou kulhající skříň, tak jedině nějakým paskvilem bez literární hodnoty, a že jich je.. Ale pokud bych tuto aplikaci kymácející se skříně a vázaných projevů ÚV KSČ opentlil kecy o labilitě světa, idejí a společnosti, řekl si za to půl mega, byl by to jistě majstrštyk kinetického alegorismu...