Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Antony - 11.07.2023 23:03:12 #

Jde možná o základní postoj. Tvořím pro vyjádření sebe sama, pro vnitřní potřebu, z přetlaku, z nezbytnosti? Nebo tvořím pro slávu, úspěch a popularitu? Podle mne těch prvních je daleko víc a proto zastávám dříve zmíněnou teorii, že většina uměleckých děl nebyla nikdy veřejnosti představena. Jejich hlavní úkol byl naplněn vlastním vznikem. Ničeho více netřeba. Je málo lidí, které sláva nepoznamenala, když jí dosáhli, je mnoho lidí, kteří ji nedosáhli a v klidu žili dál. O těch druhých akorát nevíme. U posluchače, nebo obecně vnimatele, jako klíčové vidím aktivní hledání a přijímání zážitků. Přímo hladovou touhu poznávat nové a nové. Jako horolezec na ten kopec musí vylézt, nemůže si pomoct, jen aby zase slezl, a pachtil se na další pořád dokola, seč síly stačí. Pasivita je kontraproduktivní, doslova takového člověka vyřazuje z řad opravdových zájemců. Nikdo za tebe nenajde to, co můžeš najít jedině sám. Z toho se odvíjí odpověď na otázku "Jak může člověk přijít na něco, na co by jinak nepřišel? Jak mě může napadnout něco, co by mě nikdy nenapadlo? " Neustálou otevřeností k podnětům a inspiracím může člověk najít to, co by jinak nenašel. Samo to nepřijde.