Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Antony - 18.07.2023 14:19:38 #

Klidně to názorně zopakuji, aby byl princip kýče na provní pohled patrný. I když to nebylo před čtvrt rokem. "kýč nás dráždí výraznou disproporcí (X) mezi povrchostí (A1) a laciností (A2), a zamýšleným efektem (B)" Aby to fungovalo, musí být splněny všechny podmínky, ne jen některá. Tedy X je tím větší, čím je větší A1+A2 a B. Třeba Mistr Trpasík. Laciný materiál je jen jeden aspekt, sám o sobě nestačí. Jenom kvůli sádře trpajzík kýčem není. Třeba sádrové štuky se používají běžně a za kýče je nikdo nepovažuje. Co dělá trpaslíka kýčem je jednoúčelová roztomilost (B) akcentovaná křiklavě barevným nátěrem (A1), a samozřejmě levným materiálem (sádra, plast) (A2). Máme tady pěkně všechno pohromadě, X jako prase.. Takový nekolorovaný trpaslík z mramoru by nám asi kýčový nepřišel. Přímočarost. Tím jsem měl na mysli, že nejde o vyvolání pocitu skrze niterní imaginaci vnimatele, ale zkratkou přes smyslové nebo rozumové mechanizmy pomocí symbolů a schémat. Příkladů lze najít mnoho. Růžový jednorožec. Barbie. Telenovely. Plakáty místo obrazů. Atd.. A samozřejmě, s tím souhlasím, ostatně psal jsem to také, záleží na kontextu, prostředí a historických souvislostech. Proto i tak růže z pouti nemusí být kýč. Ale nemůže být ani uměleckým dílem. Ještě jedna důležitá věc k fenoménu kýče. Nelze jej paušálně zavrhovat. Myslím, že každý člověk něco kýčového k životu jaksi podprahově potřebuje. Má svoji dekorativně chlácholivou funkci. Za poslech skupin ABBA a dalších se rozhodně nestydím. Zavrhuji pouze postoj, kdy se kýč stane náhradou za kulturu a umění v životě jedince.