Diskuze
Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby |
Judith - 12.10.2022 14:39:02 #
|
No mně hned došlo, že takovým ohledáváním hranic hudby a osobního vkusu je celý tenhle web a všechna činnost na něm... Bliká mi v hlavě ještě tohle: otázka cizosti a známosti. Četla jsem o nějakém výzkumu, kde zjistili, že nejděsivější jsou pro nás věci, které jsou jen lehce vychýlené z normálu. Oni tam zkoumali reakce na hororové filmy a zjistili, že jakmile je zombie jasně zelená, tak už vlastně strach nebudí (pak z toho vznikají různé parodie). Nejvíc zneklidňující je ta přechodová podoba - je to živý tvor, lidská bytost? Podobně se to dá brát u umělé inteligence, viz Blade Runner nebo Terminátor. Vlastně je pro člověka nejvíc znepokojivý právě ten moment, když si něco neumí zařadit (to nás fyziologicky nabudí), což mi připadá inspirativní i pro přemýšlení o hudbě (a o spoustě dalších věcí). V dalším kroku, jakmile zjistíme, že něco není hrozba, jen to zatím neznáme, se může probudit hravá zvědavost, radost z objevování... Protože na druhou stranu potřebujeme nějakou výzvu, něco nového - přesně na míru namíchaný koktejl novosti a povědomosti, a ta míra je u každého individuální. To jsou všechny ty debaty "vykrádání sama sebe versus stylotvornost". Protože zas tak odlišní jako lidi nejsme a v mainstreamu se tyhle věci dají docela dobře vyhodnocovat. Četla jsem knížku s názvem Hitmakeři: Tajemství popularity v éře rozptylování (vyšla 2017, takže už pracovali i s internetem, fenoménem virálního obsahu a podobně) a tam byla hlavní myšlenka, že lidi nechtějí něco úplně nového - chtějí něco, co jim dá pocit novosti, ale přitom jim to bude blízké, povědomé. |