Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 14.10.2022 10:12:33 #

On ten zvuk je zrovna dost důležitý, ne? Jako říct si, je to dobrá hudba, jenom má špatný zvuk - nedá se to úplně oddělit, protože zvuk je to první, s čím se posluchač potká a skrze co si k nahrávce získává cestu, můžou u něj vůbec začít probíhat nějaké další procesy ve vnímání (umění je víc než smyslový vjem a víc než jen emoce, je to komplexnější zážitek - někdy je vidět u recenzí, které popisují skladbu po skladbě, že jdou vlastně jenom po té následnosti zvuků a neříkají takřka nic o tom, jak to na člověka působilo; zdá se mi, že tenhle typ psaní je tak trochu reliktem publicistického přístupu z dob, kdy nešlo tak snadno nahrávky získat a recenze měla poskytnout mimo jiné vůbec tu nejzákladnější představu, jak dílo vypadá, v tomto případě zní). V souvislosti s osmdesátými léty a masivním nástupem elektroniky mě napadá jedna paralela z parfémového světa, které se mi jeví nosná, protože vysvětluje mimo jiné i polarizaci posluchačské obce a vznik velkých, masově oblíbených hitů: u přírodních složek (akustických nástrojů, elektrické kytary, která je s námi už pár desetiletí) funguje ve vnímání určitá škála - člověku se třeba něco nelíbí, ale zhruba vnímá kvalitu (teď to nemyslím v hodnotícím smyslu, ale prostě jako rozlišení tohle je zelené a tohle červené) a může se v jejím popisu s ostatními rámcově shodnout. (U elektrické kytary zafungoval určitý generační mezník, stejně jako u rokenrolu jako žánru, tam se do toho promítají ty dosavadní zkušenosti, na co je člověk zvyklý, naučený, co je mu blízké.) U syntetických složek je situace zásadně odlišná. Některé molekuly, které velké většině lidí voní dobře a jsou celkem laciné, ergo masově rozšířené a protlačované (paralela s chytlavým rytmem, melodií, hitem), na některé lidi vůbec neúčinkují, jsou vůči nim anosmičtí (prostě nic necítí, jejich nos nebo mozek nevyhodnotí danou složku jako existující - nebo se velmi brzy vypne, tomu se říká olfactory fatique, je to podobný princip, jako když člověk po nějaké době přestane vnímat, jak to voní u něj doma, a všimne si toho, jen když přijde zvenku) - to asi moc paralel v hudbě nemá, nebo jen okrajově u vnímání různých fines na vysokých nebo nízkých frekvencích - na YouTube je spousta zvukových testů, kde se dá zhruba změřit, jakou frekvenci člověk zachytí, taky se to mění s věkem... třeba tady jeden pěkný testík >> odkaz No a potom je tu takový zvláštní fenomén, že syntetické molekuly, jako třeba Iso E super nebo ambroxan (ten je v každém druhém pánském parfému dneska, je to hit!), některým lidem vysloveně páchnou a je to dost prudký rozdíl ve vnímání, žádná škála, a je to celkem nepředvídatelné, prostě buď / anebo. Nedá se to nijak změnit, přijít tomu na chuť, prostě je to nepříjemné, odpudivé. Tak si říkám, že některé syntezátory nebo některá zkreslení zvuku akustických nástrojů můžou mít na některé lidi takovýhle vliv? Prostě je jim to takřka fyzicky nepříjemné a žádné další pronikání do případné krásy se konat zkrátka nemůže.