Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 05.09.2023 17:33:54 #

Být blbec nebo třeba zbabělec, cokoli, je někdy konstanta, někdy to z člověka prostě vytáhnou okolnosti a druzí lidi - to je ostatně princip dramatu jako literárního druhu, postavit člověka do situace. O některých věcech v sobě člověk sám neví, dokud na to nedojde. Ať řeknu neutrální příklad, já jsem třeba nevěděla, že chci vidět živě Jona Andersona, dokud jsem si o té možnosti tady nepřečetla. Jakmile jsem to datum uviděla, vůbec jsem nemusela přemýšlet. Neměla jsem žádný seznam, koho chci zažít, a i když ho dneska už trochu mám, pořád se víc řídím aktuálním pocitem, že někde chci nebo nechci, mám nebo nemám být, a s výběrem hudby je to podobné. Prostě mě to někam táhne a jinam ne a moc mi nedává smysl zabývat se něčím, kde se nerýsuje to osobní vnitřní naplnění. Na druhou stranu ne vždycky je to v lidech, ne vždycky jde o "jejich problém", s kterým by se měli někde o samotě popasovat. Mně se v tomhle hrozně líbil Star Trek (znám tedy jen Novou generaci), kde se vždycky zabývali tím, když si někdo připadal nějak divně, protože to občas ukazovalo na obecnější problém.