Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Antony - 17.09.2023 08:46:35 #

Se nám to pěkně prolnulo s otázkou smyslu poslechu hudebních děl, která se nám nelíbí. Jelikož všechno souvisí se vším (mírnou hyperbolu připuštím), je třeba se o věcech bavit v jejich komplexitě. Pro mne je důležité vědomí, že si mohu vybírat. Zcela volně, na základě vlastního vkusu. Zdálo by se to být samozřejmostí, ale není tomu tak zdaleka vždy. Vnimatel je ovlivňován (a k ovlivňování náchylnější), snad ještě víc než autor. Jelikož ovlivňovači mají vypracovány psychologické metody, málokdo se jim umí bránit. V záplavě marketingových masáží, influencerů a lobbistů, propagačního stylizování, reklamních lákadel a dalších mechanik k obluzování mysli, se samotné dílo ztrácí. To jsem zmínil vnější vlivy, k nim přidejme ty vnitřní, jež si ochotně vytváříme sami. Když nemáme vytvořeny mentální obranné a filtrační techniky, vzniká nám v hlavě prostředí nesvobody až ideologické. Tedy poslech i toho, co se mi hned na první dobrou nelíbí, nebo nemělo by líbit, je praktickým vyjádřením uvolněného a shora nahlíženého stavu vnimatelské neomezenosti. Osvědčená cesta k objevům a posluchačskému růstu. Proto i sledování oblíbených umělců jinak než v jejich ryzí tvrobě je dobré mít významově správně zařazeno. Osobně tyto mimotvůrčí věci beru jako kolorit. Podbarvení vnimatelského zážitku tím, že vím, odkud vzešel, čím prošel, a kam snad kráčí. S velmi pozdviženým obočím k vekohubýchm prohlášením o zásadních životních prožitcích, neb i to je součástí marketingu. Zrovna v těchto oblastech je užitečné čtení mezi řádky. Z hlediska přístupu k umělci tomu přikládám význam nižší než jedno procento. Proto do toho nijak cíleně nešťourám a až na výjimky své oblíbence na sociálních sítích nesleduji. U oněch vzácných výjimek to mám zařazeno jako jiný pohled, který s vlastní uměleckou disciplínou prakticky nemíchám. Může však být vhodným doplněním například biografického profilu. Vlastně tím psaním o hudbě se také mnohé dá zdůvodnit. Ještě jedna věc. Jako u herce si těžko budeme myslet, že je stejný jako jím hraná postava, i když je herecký výkon velmi přesvědčivý, stejně tak si u metalistů a dalších silně stylizovaných hudebníků nemyslím, že by to bylo něco víc než divadlo. Výjimky nepochybně existují. Akorát u našminkovaných emo týpků si nejsem jistý, jestli tak nechodí i do postele.. :) V této souvislosti doporučuji skvělý film This Must Be The Place