Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Judith - 16.10.2022 20:38:20 #

K té estetice: já se vždycky trochu kroutím, když čtu, že hudba je plně záležitostí emocí. Hudba je nepojmová, to určitě (ještě víc to platí pro tanec - moderní výrazový tanec je fantastický zážitek, třeba Kyliánovy nebo Zuskovy choreografie, Pavel Šmok samozřejmě, atd.). Ale ať už chápeme emoce v užším slova smyslu (základní emoce, ty jsou jasné: smutek, strach, hněv, radost, hnus a údiv - to jsou evolučně dané mechanismy přežití) nebo šířeji jako pocity (ty jsou složitější, víc kulturně determinované, třeba důvěra, frustrace, bezmoc, těšení se na něco, asi i štěstí), nesouhlasila bych, pokud by to někdo myslel tak, že cílem umění je vyvolat emoce. To nevystihuje jeho specifičnost, tedy estetický účinek. I když emoce a pocity k prožívání hudby určitě patří, nepotřebujeme nutně umění, abychom měli kupříkladu radost, takže podstata umění je v něčem jiném. Souhlasím, že hudba je plně o emocích, pokud se emocemi / pocity myslí dojmy, tedy prožitek toho, jak na nás něco působí. Estetika je širší kategorie, jde tady o krásu, a v prožitku krásy je kromě emocí přítomná spirituální složka (třeba posvátná bázeň, pocit - dojem, že se člověk dotýká něčeho, co ho přesahuje, ohromuje, stav vytržení...) a taky složka poznávací - umění nám (jinak než věda, která je ryze pojmová, a jinak než běžná praktická zkušenost) říká něco o světě a o nás samotných. Estetický zážitek je velmi komplexní a celostní i v tom smyslu, že je v něm člověk celý, protože prostě musí (musí dát k dispozici všechny své zdroje, o které si dílo řekne, aby se estetický účinek dostavil), a je to možná právě tento prožitek celosti a zároveň jakéhosi sebezapomění, co lidé v umění hledají. Prog a art vnímám jako rockovou a metalovou hudbu, která tyto umělecké ambice má, proto se o tom tady vůbec bavíme, že jo. Jak estetický zážitek konkrétně v hudbě vzniká, tady jsem v koncích, moje zázemí je literární věda a tam je to celé odvozené od toho, jak vůbec dekódujeme jazykové vyjádření, hudební sémiotiku jsem nikdy nestudovala. Předpokládám, že stejné bude asi to, že se význam a smysl utváří na základě širších interferencí - to zní hrozně, ale v podstatě jde o to, že si člověk po nějaké době všimne, že "je to celé nějaké"... třeba melancholické, a ten celkový dojem melancholie je složený z různých střípků napříč výrazovými rovinami (melodie, tempo, odmlky, tón hlasu, i ten text). Estetické vnímání se člověku zapíná, když to běžné nestačí, aby dílo, předložené jako celek, dávalo smysl - předpoklad, že smysl dávat bude, když tomu dám, co to potřebuje, je taková základní společenská smlouva v umění, uvažuju o tom někdy jako o presumpci smyslu: dokud mě dílo nepřesvědčí, že je to blbost, věřím a doufám. K navození estetického typu pozornosti slouží i způsob předložení díla, název, obálka, edice - u moderního výtvarného umění může název být prakticky jediným klíčem k pochopení. Pokud to tam je, je to (mělo by to být) důležité. Když mají skladby názvy, ne jen čísla, má to nějaký význam. Když má hudba text, má to svůj význam. Booklet je důležitý, nejen jako věcná informace, atd. Tohle všechno určitě není nezbytně nutné vědět pro potěšení z umění, ale jako lidé máme holt i ten rozum a někdy se to člověku tak stane, že mu nedá pokoj. Osobně nemám ráda, když nerozumím tomu, co se ve mně děje, takže proto mě tyhle věci zajímají. A myslím, že můžou být užitečné i pro vzájemnou komunikaci, je to citlivá věc, když se jednomu nelíbí něco, co druhému jo, a je fajn vědět, že je to všechno prostě složité.