Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Judith - 11.10.2023 01:33:49 #

The Flower Kings 10. 10. 2023 Bounty Rock Cafe, Olomouc Dvouhodinová show k aktuálnímu albu Look At You Now přinesla tři kousky z novinky (první dvě skladby a pak předposlední A Day For Peace, což byl asi nejklidnější moment večera), výrazně bylo zastoupeno album Stardust We Are - na závěr koncertu zazněla finální petadvacetiminutová kompozice a předtím ještě téměř desetiminutová Church Of Your Heart a kratší Ghost Of The Red Cloud. Jako přídavek posloužila skladba Paradox Hotel ze stejnojmenného alba, asi největší vypalovačka, zaznělo i něco z desky Flower Power, tam mi název neutkvěl. Těžiště večera tedy bylo jednoznačně ve starším materiálu, ačkoli například na debutové album nedošlo. Bounty Rock Cafe je i pro kapelu podobného formátu důstojný prostor, přestože plocha přímo před pódiem je opravdu malá (mnohem víc lidí sledovalo koncert od stolů) a reproduktory vysunuté do prostoru ji pokrývají jen z půlky. Při hledání optimálního místa jsem tuto skutečnost zaregistrovala s nelibostí, nakonec ale nemám dojem, že bych slyšela špatně nebo málo, ani když jsem skončila přímo u pódia - bývala bych mohla Roinemu rozvázat tkaničky. Palec nahoru patří publiku, které žije s podnikem ve zjevné symbióze (vmagistr zmínil, že si spoustu tváří pamatuje z nedávné jiné akce klubu), umí to rozbalit a ví, jak má vypadat aplaus. K vidění byla spousta velmi vybraných triček včetně například Gentle Giant na dámě něco přes padesát.  The Flower Kings nastoupili na pódium pár minut po osmé a byla to vskutku podívaná, jedna barevná košile vedle druhé (zvlášť z vlnitých žlutočerných pruhů baskytaristy Michaela Stolta doslova přecházel zrak). Vystupování mají pánové spíše decentní, Roine Stolt se po většinu večera tvářil jako knihovnice uprostřed líného odpoledne, na frontmana bych tipovala spíš druhého zpívajícího kytaristu Hasseho Fröberga. Vychutnala jsem si doslova hmatatelné bicí, bohužel se mi definitivně potvrdilo, že speciálně jim připlacatělý zvuk aktuálního alba vysloveně uškodil. Též kytary působily podstatně živějším dojmem. Pánové hráli s chutí a dobře, i když večer nesla spíš celková atmosféra než ekvilibristické výkony a místy to celé možná mohlo mít víc energie a ráznosti. První cca čtvrthodinu se pro mě dění na pódiu přetahovalo o pozornost s okolním světem. Moje neodbytná představivost mi podsouvala obrazy nafukovací rakety z kreslené rodiny Smolíkovy, kterak se nadouvá a snaží se odlepit od země. Nicméně pak se Ládínkovi zadařilo a hudba mě vtáhla. Vesmír se ale úplně nekonal, připadala jsem si spíš jako papírová loďka na malé říčce - hezky to nadnášelo, scenérie se vyvíjela příjemným tempem, část večera jsem jen tak zevlovala v rákosí, peřejí též dost.  Speciální poděkování směřuje Vojtovi za bezpečnou cestu tam i zpět a také za bonusové několikaminutové pantomimické vystoupení "kam jen jsem tu kartu dal" u závory na výjezdu z parkoviště (zmiňuji s výslovným souhlasem performera :)).