| Mně se obaly z dílny Hipgnosis obecně líbí právě jako obaly desek, ale na zeď jako obraz bych si žádný nepověsila. Připadají mi tak akorát nezvyklé a komplikované, aby na první pohled zaujaly výrazným prvkem a na druhý rozehrály určitý okruh významů, ale jaksi kombinatorickým způsobem a v uzavřeném cyklu. Tímto mi nakonec připadají vlastně vypočítavé - spotřební zboží, které podněcuje fantazii v přiměřených mezích. Mám z nich pocit, že si mě někdo vodí na špagátku přesně vymezeným koridorem a nakonec mě nechá zírat do zdi po vzoru člověka, který vypadá chytře, protože mlčí. Prostě mi na nich něco nesedí, ale vnímám tu znepokojivost jinak než u (pro mě) živého umění. Jako rozhraní mezi uměním a nadutou prázdnotou. |
